Naše země, moje zájmy
Německo-americký historik Ernst Kantorowicz napsal přes šedesáti lety knihu Dvě těla krále, která je dodnes velmi inspirativní pro všechny, kdo chtějí pochopit, jak funguje politická moc a autorita. Na příkladu středověkých vladařů v ní autor dokládá, že král měl dvě těla. Jedno osobní, pomíjivé, jímž se nijak neodlišoval od jiných smrtelníků. A pak to mystické, věčně živé, spojené s úřadem, díky němuž nabývalo konkrétní obrysy. S dvojím tělem souvisí i splývající vnímání sebe sama. Často není jasné, zda panovník hovoří za sebe, nebo za svůj úřad, v moderním pojetí stát.
Není známo nic o tom, že by Kantorowicze četl prezident Miloš Zeman. Přinejmenším se tak ale chová. Včera se na webových stránkách Hradu objevil text, který svou formou navazuje na vladařskou tradici. Jde o zdravici čínskému prezidentovi Si Ťin-pchingovi ke znovuzvolení. A již jen z letmého pohledu na gratulaci je zřejmé, že Miloš Zeman je mužem dvou těl – toho osobního i toho prezidentského.
Dokládá to především lehkost, s jakou Zeman často a rád používá přivlastňovací zájmena a osvojuje si věci, na něž by jako „občan Zeman“nikdy nedosáhl. Proti tomu, že si Zeman váží „našeho osobního přátelství“se soudruhem Si, nelze nic na- mítat. Myslí ale partnerstvím mezi „našimi zeměmi“a „našimi národy“jen bezpřívlastkové Česko a Čínu, nebo spíše země, které spadají do mocenské sféry obou politiků, a jsou tedy tak trochu poddansky „jejich“? Napovídalo by tomu i spojení „naše projekty ekonomického charakteru“. Nemyslí tím spíš soukromý byznys „svého“Tvrdíka a poradce Hradu soudruha Jie, který je momentálně nezvěstný? Protože kromě slovní podpory čínských zadních vrátek do Evropy, které se maskují jako nová hedvábná stezka, český stát s tím čínským žádné kšefty neplánuje.
Minulý týden si Zeman na „své“TV Barrandov postěžoval, že si nikdo nevšiml jeho vize aktivního občanství, kdy prý chce bourat hranici mezi ovládajícími a ovládanými, mezi občany a politiky. Už víme, jak to myslel. Klíčem je pochopení principu nerozlučnosti onoho dvojího těla. To, co považuje za dobré a přínosné občan Zeman, musí si myslet i země, které vládne.
Lidé demonstrující za svobodu médií jsou chudáčci, protože Česká televize není naše, to je Kalouskova TV vysílající „drek“. Naše jsou naopak obchody s Čínou. Ty sice nová pracovní místa ani příležitosti nevytvářejí, ale co slouží občanu Zemanovi, musí ocenit i všichni ostatní. V Zemanově osobním zájmu je výhodné nijak nekomentovat útok nervovým plynem na exagenta Sergeje Skripala a jeho ženu. Zatím si to nechává pro sebe. Vsadím se ale, že se brzy dozvíme, že přidávat se k sílící mezinárodní kritice Ruska opravdu není v našem zájmu.
Myslí Zeman partnerstvím mezi „našimi zeměmi“a „našimi národy“jen bezpřívlastkové Česko a Čínu, nebo spíše země, které spadají do mocenské sféry obou politiků, a jsou tedy tak trochu poddansky „jejich“?