Soumrak ruských liberálních elit
MOSKVA/PRAHA Zisk 2,73 procenta hlasů v prezidentských volbách není žádné terno. Tím spíše, když takového „úspěchu“dosáhli dohromady dva kandidáti. Sečteno, podtrženo, je to výsledek liberálně-demokratických idejí sedmadvacet let poté, co se rozpadlo sovětské bolševické impérium a v Rusku se konaly první svobodné prezidentské volby. Ty letošní ukázaly jasnou nedůvěru ruských obyvatel k západnímu liberalismu.
V prezidentském klání reprezentovali barvy demokratické opozice (zisk 1,68 procenta hlasů) a Grigorij Javlinskij (1,05 procenta). Jestliže se očekávalo drtivé vítězství stávajícího lídra Vladimira Putina (77 procent), skoro 12 procent pro druhého v pořadí, komunistu Pavla Grudinina, je potvrzením slušných pozic levicových idejí. Třetí Vladimir Žirinovskij se ziskem 5,65 procenta dokazuje trvalou podporu krajního ruského nacionalismu. Zbývající uchazeči o kremelský trůn jsou zcela marginální. Skóre mezi liberální demokracií a hnědorudým velkorus-
Xenija Sobčaková
kým imperialismem je tedy jasné: 2,73 versus 94,11.
Ihned po sečtení hlasů nabídla Sobčaková spolupráci Alexeji Navalnému, asi nejsilnější osobnosti v opozičním táboře. Ústřední volební komise mu sice neumožnila kandidovat, podle sociologů by ale ani on nejspíš neoslnil. Navíc pokus Navalného volby bojkotovat nevyšel vůbec. Pokud lze věřit oficiálním údajům (a důkazy o tom, že by volební komise navyšovaly účast, nejsou), přišlo k urnám ještě víc lidí než v minulých volbách v roce 2012.
Potenciální voliči opozice byli zmateni už tím, že Sobčaková je zvala k urnám a Navalnyj je nabádal, ať zůstanou doma. Ještě větší deziluzi vyvolalo v liberálním táboře příkré Navalného odmítnutí spolupráce se Sobčakovou. Obvi- nil ji z toho, že se stala loutkou Kremlu a svou účastí v nerovné soutěži legitimizovala volby i v očích Západu. „Jsi Putinův nástroj,“vzkázal Navalnyj mladé političce přes svůj televizní kanál na YouTube „Navalnyj Live“.
Sobčaková ho namísto hádky pozvala do nové Strany změn, kterou s bývalým poslancem Dmitrijem Gudkovem tento týden založila. Hlavním bodem programu je „antiputinismus“. To ale zřejmě k získání přízně občanů nebude stačit. Rusové si spojují liberalismus s divokými 90. lety minulého století, kdy se země potácela od jedné ekonomické krize ke druhé. Charismatičtí demokratičtí lídři, často unavení nezájmem a odporem širokých vrstev, buď emigrovali, nebo byli zabiti jako Boris Němcov.
„Putinovi se povedlo mobilizovat své voliče. My liberálové jsme v menšině – bohužel,“prohlásila po hořké porážce Sobčaková. Jiná vlivná žena ruské žurnalistiky, ovšem z opačného tábora, Margarita Simonjanová, šéfredaktorka propagandistického kremelského kanálu Russia Today a agentury Sputnik, výsledek voleb vidí jako definitivní konec liberalismu v Rusku: „Na vině jsou moji western friends. To vy jste nás přepnuli na režim ‚Rusové se nevzdají…‘ Padesát let jsme tajně doufali, že jednou budeme žít jako vy. Ale už nechceme. Už si vás nevážíme. Dříve jsme měli prezidenta, kterého bylo možné vyměnit. Teď je to náš vůdce a my ho už vyměnit nedáme,“píše přední ruská novinářka v provolání k Západu.
Hlavním výsledkem letošních prezidentských voleb v Rusku je drtivá porážka demokratické opozice. Voliči opozici vzkazují: nevyznáme se ve vás, nerozumíme vám, jste rozhádaní a příliš složití.