Slepě nedůvěřujte ani sami sobě
Vroce 2008 publikoval psychiatr Stephen Greenspan knihu nazvanou The Annals of Gullibility (volně přeloženo Kronika důvěřivosti). Tato práce byla výsledkem několika desítek let studia, které Greenspan věnoval otázce, jak nebýt důvěřivý. Dva dny po vydání svého životního díla slovutný odborník na důvěřivost zjistil, že člověk, jemuž svěřoval své úspory, jistý Bernie Madoff, je obřím podvodníkem. Greenspan přišel o třetinu peněz, které si spořil na důchod.
Jak píše magazín Quartz, tento anekdotický příběh použil na své nedávné přednášce v Maďarsku psycholog David Dunning jako klasickou ukázku toho, že nejdůvěřivější jsme k sobě samým. Dunning tvrdí, že se Greenspan nenechal napálit, protože by byl Madoff tak skvělý lhář, ale jednoduše proto, že obelhal sám sebe. Příliš věřil ve své schopnosti odhadnout charakter druhých a neřídil se vlastní radou: Buďte opatrní při jednání s lidmi, kteří se pohybují v oboru, jemuž vy sami pramálo rozumíte.
Dunning ví, o čem mluví, je totiž expertem, pokud jde o lidskou vlastnost přeceňovat vlastní schopnosti. Společně se sociálním psychologem Justinem Krugerem ostatně definoval takzvaný Dunning-Krugerův efekt, který říká, že lidé s nízkými kompetencemi v určité oblasti mají tendenci výrazně přeceňovat své schopnosti. Ví toho zkrátka příliš málo na to, aby si byli schopni uvědomit, co všechno vlastně nevědí. Je to jev prostupující celou společností, což dokládá řada studií. Jedna kupříkladu ukázala, že britští vězni poněkud překvapivě považují sami sebe za etičtější a morálnější než zbytek společnosti nesedící za mřížemi. Podle jiné studie se zase lidé mylně domnívají, že se dokáží lépe bránit předsudkům než ostatní.
V přeceňování svých schopností jsme přitom dosti zatvrzelí. Při jednom pokusu požádali vědci účastníky, aby odhadli nějaký údaj (třeba aktuální výši nezaměstnanosti nebo počet obyvatel určitého města). Když je pak konfrontovali s odhadem někoho jiného a zeptali se, zda ten svůj chtějí revidovat, zjistili, že lidé velmi lpějí na svém původním názoru, i když o daném tématu nevědí zhola nic.
Tato lidská vlastnost samozřejmě není ničím novým, jelikož ale žijeme v éře sociálních médií, stává se mnohem nebezpečnější. Vzhledem k obrovskému množství zpráv, které se na nás každý den valí, máme totiž podvědomě pocit, že jsme o všem velmi dobře informovaní. Ztrácíme pak ochotu naslouchat názorům skutečných expertů, vždyť jsme přece o daném tématu včera něco četli na internetu.
Co s tím? Možná se stačí řídit jednoduchou radou. Stejně jako bychom neměli důvěřovat komukoli, koho potkáme na ulici, neměli bychom ani slepě důvěřovat sobě samým. Víme toho totiž mnohem méně, než jsme si ochotni přiznat.
Jedna studie kupříkladu ukázala, že britští vězni poněkud překvapivě považují sami sebe za etičtější a morálnější než zbytek společnosti nesedící za mřížemi