Symetrie inkluze a exkluze

Stephen Hawking rozšířil naše obzory nejen svým vědeckým a popularizačním dílem. Také nás naučil, že opravdu nic se nemá vzdávat předem. Ale především nám ukázal, jak cenného ducha mohou mít i lidé, jejichž tělo tak či onak selhává, a tedy jak se k nim společnost v tomto ohledu šťastnějších má chovat. Že je potřeba překonat středověkou představu o tom, že Bůh svou přízeň projevuje líbeznou tváří, zatímco ďábel vtiskuje Kainovo znamení (tomu se tehdy totiž opravdu věřilo).

Pojďme ale ještě k té vědě: stejně jako mnoho dalších fyziků zasvětil Hawking část života hledání tzv. teorie všeho – fyzikální teorie, která by sjednocovala kvantovou mechaniku a obecnou teorii relativity, a (jak Hawking říkal) popsala tak chování subatomár-

Pondělí Neff ních částic i kup galaxií. Z nějakého metafyzického důvodu jsou fyzikové (již jsou tak vlastně metafyziky) přesvědčeni o tom, že v téhle teorii musí klíčovou roli hrát symetrie. Jaká ta role bude, to nikdo ani netuší, ale všichni jsou přesvědčeni, že bude podstatná – snad proto, že symetrii nacházíme prostě všude (například máme levou a pravou část těla, jarní a podzimní rovnodennost…).

Ponechme teď fyziku stranou a podívejme se na již naznačenou problematiku inkluze. Hawking, skvělý příklad, že zdravý duch může sídlit i v nezdravém těle, nám názorně dokázal, že inkluze má smysl – tedy tam, kde může rozvíjet potenciál, jenž by jinak zůstal nevyužit. Na druhou stranu – prosím bez jakéhokoliv cynismu – je zřejmé, že inkluze (například) paraplegiků do běžných sportov-

Úterý Putna

Středa Baldýnský ních aktivit či hodin tělocviku by asi nebyl optimální nápad.

A teď nechme vstoupit symetrii: pokud se lidé s nemocným tělem neúčastní běžných tělesných aktivit (a mají svoje speciální sporty) prostě proto, že například v kolektivních sportech by pro své spoluhráče byli spíše zátěží než přínosem, plyne ze symetrie něco o tom, zda se lidé s nějak narušeným intelektem mají účastnit běžného vyučování, které je také svého druhu kolektivní aktivitou a v němž jsou pak rušivým elementem, ať už přímo, nebo tím, že studijní látka musí být probírána pomaleji či v omezeném rozsahu.

Změnit současný školský model, jenž je nesymetrický nejen v té „tělocvičné“rovině, ale také v tom, že sice poskytuje nadstandardní péči těm méně nadaným,

Čtvrtek

Oliva ale prakticky zcela postrádá systém podpory žáků s mimořádným talentem, ba naopak jejich rozlet spíše omezuje, má přitom zásadní význam pro budoucnost. Pokud nezačneme široce podporovat tu nejschopnější část mladé generace, staneme se v historicky dohledné době zaostalou zemí. Určitě je dobře, aby se vzdělání dostalo i těm, u nichž to vyžaduje neběžné úsilí, ale co skutečně potřebujeme, jsou programy intenzivního rozvoje talentů ve vědeckou a technickou špičku, která zajistí, že se udržíme mezi rozvinutými národy. KAREL OLIVA

Pátek Šustrová Sobota Hanák