Návrat placení marodům rozdurdil firmy

PRAHA Premiér v demisi po včerejšku zůstal vězet mezi dvěma nesmiřitelnými tábory. Jeho potenciální koaliční partneři ČSSD a KSČM, na nichž by do května rád zbudoval řádnou vládu, trvají na svém a žádají proplácení nemocenské už v prvních třech dnech, jakmile pracovník ochoří. Zaměstnavatelé se tváří stejně neúhybně. Rušení takzvané karenční doby je podle nich zbytnou šikanou firem, které už tak trpí nedostatkem lidí. Ministři budou dál jednat a hledat variantu, z níž vůči Andreji Babišovi (ANO) nepoplynou noví nepřátelé.

Vláda se v otázkách zákoníku práce snaží následovat tradici založenou předchůdcem Bohuslavem Sobotkou – to znamená neprosazovat změny silově, aniž by se na nich domluvili všichni účastníci sociálního dialogu. Tedy vláda, odbory i zaměstnavatelé. Poslední řečení včera jednoznačně odmítli, aby se realizoval návrh, s nímž přišli poslanci ČSSD. Ten má stoprocentní podporu komunistů a minulý týden opatrně svolila vláda s tím, že se musejí doladit jeho detaily. Jenomže právě na nich záleží.

Nyní při pracovní neschopnos- ti hradí zaměstnavatel svým nemocným lidem 60 procent mzdy od třetího do patnáctého dne nemoci, pak otěže přebírají pojišťovny. V prvních třech dnech člověk stoná na svoje útraty. Pro řadu lidí, kteří pobírají minimální mzdu, případně mají výši odměn odvozenou od splnění povinnosti odsloužení všech směn, je to existenční rána do rodinných rozpočtů.

Neuhneme

Ministryně práce Jaroslava Němcová (za ANO) proto zkusila přijít s kompromisním návrhem, který měl utlumit nesouhlas zaměstnavatelů. Ústupkem je buď třicetiprocentní náhrada mzdy od prvního do jedenáctého dne, nebo šedesátiprocentní za současného zavedení zaměstnanecké spoluúčasti. Od roku 2009, kdy se karenční doba zavedla, pracovníci na své nemocenské pojištění nic neodvádějí, dělá to za ně ten, pro koho odvádějí výkon.

Předtím spoluúčast činila 1,1 procenta a zaměstnavatelské svazy uvádějí, že se má obnovit, jestliže karenční doba padne. Současně chtějí, aby v prvních třech dnech náhrady dělaly jen pětadvacet procent mzdy a aby se pojistné hrazené zaměstnavatelem snížilo o 0,2 procentního bodu. Jinými slovy má-li zmizet třídenní moratorium, má to být na náklady pracovníků a státu. „Praxe ukázala, že nejvíce se zneužívají právě krátkodobé pracovní neschopnosti. V současné situaci na trhu práce, kdy chybějí zaměstnanci ve všech profesích a obtížně se plní zakázky, je toto neuvážené opatře- ní další ranou firmám,“uvedl Jaroslav Hanák ze Svazu průmyslu.

Pro sociální demokraty je takové omezení jejich návrhu nepřijatelné. „Je to absolutně jasná podmínka pro vládu ze strany ČSSD. A dnes jsem měla možnost slyšet, že i ze strany KSČM. Navíc jsou na naší straně i všichni zástupci zaměstnanců,“sdělila Kateřina Valachová, která na včerejším jednání tripartity oranžové zastupovala. Posléze její slova potvrdil předseda ČSSD Jan Hamáček, vedoucí mise, která s hnutím ANO dohaduje koalici: „Pro ČSSD to je nepřekročitelná podmínka, třicet procent je prostě málo!“

Zaměstnavatelé se zaštiťují argumentem, že podle jejich zkušeností okamžitě se zrušením karenční lhůty poskočí krátkodobá nemocnost o dvě až tři procenta. Na opatření se jim nelíbí ani to, že se nedá předem spočítat či určit, kolik zaměstnanců onemocní. Uvádějí i fakt, že když lidé zůstávají doma, musejí za ně pracovat kolegové, kterým pak nabobtnávají přesčasy. Odbory takový směr úvah odsuzují jako asociální.

Karenční dobu má zavedenou šestnáct z osmadvaceti zemí Unie, mezi nimi nikdo ze sousedních zemí České republiky. Slováci dostávají peníze od prvního dne, ale jen ve výši 25 procent, od čtvrtého dne je to 55 procent jejich průměrného příjmu. V Rakousku mají zaměstnanci nárok na sto procent své mzdy v prvních šesti až dvanácti týdnech na lůžku podle toho, jak dlouho na daném místě pracují. Poté dostávají 50 procent svého příjmu.

Zaměstnavatelé odmítli návrh, aby hradili svým lidem už první tři dny nemoci. Z druhé strany na hnutí ANO tlačí ČSSD, která na tom naopak trvá.