Boštíkův uzavřený kruh
Tvorbu Václava Boštíka vystavuje Galerie Zdeněk Sklenář ve svých prostorách v Praze i Litomyšli opětovně. Tentokrát však přichází se souborem tuzemskému publiku zcela neznámým.
Znovuobjevený konvolut má nyní českou premiéru v Schönkirchovském paláci nedaleko Národní třídy, kde pražská Galerie Zdeněk Sklenář sídlí. K vidění je zde až do 27. května.
Devětapadesát kreseb fixem, tužkou a pastelem vzniklo během umělcova pobytu v Itálii. V roce 1977 byly vystaveny v prostoru divadelní skupiny Gruppo Altro v Římě za osobní účasti Václava Boštíka (1913–2005), na jehož přání zde za účelem další prezentace zůstaly. Natolik se vymykaly socialistickému pojetí estetična, že jejich šance na vystavení ve vlasti tehdy byla téměř nulová.
Současná expozice je originalitou v několika směrech. Poukazuje na prameny Boštíkova uměleckého cítění a jeho postupného vývoje. Soustřeďuje se především na malířovu nejvlastnější podstatu výtvarné tvorby, jeho přístup k linii a barvě, k němuž se usilovnou prací, teoretickou přípravou a mimořádným vnitřním soustředěním propracovával řadu let.
Hledání řádu v prázdnotě
Souboru kreseb, označených jednotně Altro a číslicí určující její pořadí vzniku, dominuje malířovo lineární dělení plochy pastelem nebo fixem. Geometrické pojetí má svoje kořeny v Boštíkově snaze vyjádřit se jednoduchou formou, do které pozvolna vnáší řád. Podobně se projevoval i Boštíkův příležitostný vzor Paul Klee nebo Sol LeWitt, kteří rovněž přišli s jistým radikálním dělením plochy podle daných systémů.
Václav Boštík byl však veden jinými pohnutkami, propojoval členění s volnými odkazy na středověkou scholastiku a svůj intimní vztah k ní. Do sledovaného systému čar nechal vstoupit barvy. Po vyčerpání fialové následovala žlu- tá a zelená, vytvářející nakloněný kříž. Další kresby přinášely stále více se zhušťující síť tenkých linek evokujících kresebné obrazce s hlubším ponorem do umělcova nitra i díla samotného. Boštík zdánlivě lehce dospěl až k maximálnímu propletení plochy stovka- mi jemných křížících se čar, z nichž se utvářely stále znatelnější tvary kosočtverců vložených do čtverců, hlavního Boštíkova motivu, jehož původ sahal až k jeho pojetí vesmíru a zprostředkovaně i Boha.
Dnešní divák může dílo Václa- va Boštíka, neúnavného a trpělivého umělce, vnímat svojí optikou. Nemusí se zabývat vnitřními pohnutkami malíře, který neuhnul režimu, či hledat začátek a konec jemných lineárních výjevů v jeho víře a ideálech. Série Altro je sama o sobě svébytným dí- lem, které nestárne, promlouvá svým vnitřním hlasem ke každému jiným způsobem, jinou měrou. Dají se v něm obrazně slyšet zvuky vnitřního pnutí, vidět řád, nebo lze jenom vnímat krásu prostého motivu, připomínajícího třeba školní hodiny geometrie. Průsečíky čar uzemňují diváka svojí dokonalostí, barevnou sladěností a až zarážející nadčasovostí.
Předznamenávají i Boštíkovy pozdější jemné, dalo by se říci „zamlžené“pastely, kdy průzračnost nehmotně nanášené barvy je téměř neznatelná. U těchto děl proměňujícího se světla, která jsou rovněž v malé míře vystavena, lze jen tušit odstín modré, bílé či růžové, stejně jako již nezdůrazněné dělení.
Instalací Altro Řím 77 / 59 + 1 pověřil Zdeněk Sklenář Karla Srpa, autora první Boštíkovy velké samostatné výstavy v roce 1989 v Galerii hlavního města Prahy a jeho obsáhlé monografie vydané Galerií Zdeněk Sklenář. Vsadil na jeho cit pro Boštíka, ten Srp zúročil nápadem prolnout vystavené kresby několika obrazy z počátků Boštíkovy umělecké cesty, které mají výrazný existenciální náboj (jako například drobná opuštěná postava jdoucí prázdným městem i jeden z jeho závěrečných obrazů z roku 2000). Otevřel i uzavřel tak kruh Boštíkovy dráhy a poskytl návštěvníkům komplexnější představu o jeho mistrovství.
Václav Boštík: Altro Řím 77 / 59 + 1
Autorka je publicistka