Epizeuxis není víc než krov
Mistrovská zkouška vstává z mrtvých. Aspoň se tak zdá z vyjádření ministra školství v demisi Plagy a z přitakání premiéra v demisi Babiše. Není to špatný nápad, ale asi by se mělo říct, že není úplně nový. Svého času ho chtěl prosazovat sociálnědemokratický ministr Chládek. Neprosadil, protože ho z ministerstva vypakovali kvůli řvaní na podřízené. V jeho podání měla být mistrovská zkouška nejen vysvědčením profesního mistrovství, ale také jakýmsi ekvivalentem odborné maturity. Opravňovala by totiž i k přijetí na některé vysoké školy. To je podstatné pro její prestiž. V povědomí lidí se maturita cení na pomyslném společenském žebříčku výš než řemeslo. Ale proč? Přece nelze tvrdit, že ten, kdo umí v básni rozeznat epizeuxis, vykazuje vyšší schopnosti učit se, nebo dokonce vyšší hodnotu osobnosti než ten, kdo umí vytvořit krov. Mistrovská zkouška jako propustka do terciárního vzdělávání dává smysl. Pokud nebude vybavena zrovnoprávňující doložkou s odbornou maturitou (což nebude vůbec snadné prosadit), půjde o mrtvě narozené dítě.
Umět se ptát je dovednost, která se na našich školách moc nepěstuje, a to ani ze strany žáků, ani ze strany učitelů nebo učebnic. Když si člověk přečte některé tak zvaně kontrolní otázky v učebnicích nebo v testech, snadno dojde nejspíš k názoru, že je hlupák. Ne proto, že by nevěděl, ale protože úplně nechápe, na co se vlastně ptají. Ještě horší bývají otázky, jež mají žáci pojednat ve čtenářských denících. Čtenářské deníky jsou důležité, protože nutí žáky, aby četli a literárně se vzdělávali. Z nějakého důvodu se ale většinou vyžaduje, aby byly strukturované, což v praxi znamená, že má žák odpovídat na předepsané otázky. A ty bývají dost záludné. No řekněte, jak byste ve dvanácti třinácti letech odpověděli například na dotaz: „Jakou roli hraje v knize téma příběhu?“Nebo: „Jak je v příběhu vyjádřeno tajemno?“Případně: "Jaké prostředky autor používá k vykreslení přírody?“Skoro se zdá, že jde o snahu dětem to čtení zošklivit.
Nejen u nás, ale i v sousedním Bavorsku se objevují stále nové požadavky na vzdělávání. Když se sečte, co všechno by měla škola žáky naučit a jakými dovednostmi by je měla vybavit, je jasné, že to nemůže zvládnout. Něco takového však Bavoři nepřipouštějí. Když nezvládne, řekli si v tamním parlamentu, tak ji prodloužíme. A zabývají se přípravou tak zvaného nového bavorského gymnázia, do něhož by žáci chodili nikoliv osm, ale devět let. Prý aby měli více času na zvládání náročné látky v jednotlivých předmětech a aby se jim mohlo dostat větší individuální podpory ze strany učitelů. Koncepce je hotová. Posílit se mají nejen základní předměty, ale také digitální a politické vzdělávání. Zvláštní pozornost se má věnovat rozvíjení schopnosti reflexe a zodpovědnosti. To vše v přidaných hodinách. Na druhou stranu, je tu požadavek, aby se aspoň na nižším gymnaziálním stupni učilo co nejméně v odpoledních hodinách. Úlevné.