Západ vs. Východ 2018
Studená válka skončila, začala válka hybridní. NATO koordinuje odvetu za otravu agenta
Neobejdeme se bez malého ohlédnutí do historie: když 16. dubna 1947 ve sněmovně státu Jižní Karolína odhalovali portrét Bernarda Barucha, multimilionáře a filantropa, ale také politického konzultanta amerických válečných prezidentů Wilsona a Roosevelta, pronesl oslavenec v projevu věnovaném rostoucímu napětí mezi sovětským Ruskem a jeho nedávnými spojenci dvě slova, která ho přežila: cold war, studená válka. Tenkrát nikoho nenapadlo, že stav tichého nepřátelství mezi Západem a Východem bude trvat víc než čtyři desetiletí, ať už se chvílím příměří říkalo v chruščovovském Rusku „mírové soupeření“, nebo od sedmdesátých let na Západě „politika uvolňování“.
Když v roce zázraků 1989 studená válka skončila vítězstvím Západu, na prchavý okamžik dějin zavládla euforie, vyjádřená iluzí Francise Fukuyamy, že skončila i historie a nastává zlatý věk liberální demokracie, která se rozšíří i do těch nejtyranštějších koutů světa, včetně Ruska. Nestalo se – během čtvrtstoletí začala naopak liberální demokracie korodovat, klidnou hladinu dějin krvavě zbarvil teror militantního islamismu, Samuel Huntington definoval střet civilizací a Čína i další země jihovýchodní Asie popřely dogma, že tržní ekonomika může úspěšně růst jen v liberálním prostředí. To vše se odehrává globálně, v prostředí informační exploze, zasíťováno internetem, Googlem, Facebookem, Twitterem, přikryto stále sílící vrstvou skleníkových plynů s nevypočitatelným Kimem v zádech.
Takový je počátek třetího milénia: nikoli šťastný věk světového porozumění, nýbrž globální éra rizik, nejistot – a výzev.
Od chladu k hybridu
A k tomu všemu se znovu obnovuje staronové napětí mezi Západem a Východem, přesněji mezi rozšířeným Západem a postsovětským Ruskem, oplývajícím imperiálními ambicemi, jehož druhdy hliněné nohy znovu zpevnila ropa a výprodej nerostného bohatství. Toto napětí je dnes vy- stupňováno nejsilněji od studené války, má však nové označení: válka hybridní.
Termín zpočátku užívaný pouze pro netradiční bojovou strategii hnutí Hizballáh v libanonské válce tak dnes dostává podstatně širší význam: hybridní válkou bylo přímo nazváno skryté zasahování Ruska do konfliktu na Ukrajině, později se tak začaly označovat hackerské útoky na informační sítě, ovlivňování politických procesů s využitím sociálních sítí, to vše pod vedením ruských zpravodajských služeb, ba s posvěcením autority nejvyšší – báťušky Vladimira Vladimiroviče.
Tato nová válka má ale i drsnější podobu, kdy jde o život. Případ bývalého ruského dvojitého agenta Sergeje Skripala, který byl ve Velké Británii, na jejíž stranu přeběhl, otráven spolu s dcerou bojovou nervovou látkou, je posledním ukázkovým dokladem tohoto vývoje.
Podle mnohých západních analytiků je novým faktorem Skripalova případu jeho symbolika. Přeběhlé agenty vraždili Ruso- vé už za studené války, avšak vždy se snahou co nejvíc skrýt nitky k pachateli. Užití nervového plynu, které vyžaduje vysokou odbornost v práci s bojovými chemickými látkami, až příliš ukazuje na spojení s tajnou službou, jíž velí politici – či v případě Ruska politik. Imperátor tak posílá symbolický vzkaz: jsme připraveni své nepřátele trestat!
Symbolickou podobu má však i odveta Západu. Vyhoštění více než sto padesáti ruských diplomatů z desítek západních zemí symbolizuje víc než prostou solidaritu. Důležitější je vzkaz Putinovi: NATO je připraveno bránit se koordinovaně.
Jakpak že je u nás doma?
Poněkud bizarní je v tomto kontextu přinejmenším do dvou azimutů rozkročená česká politická scéna, na což poukazuje nejen vyhoštění tří ruských diplomatů v rámci koordinované akce zemí NATO, ale zejména vývoj v případě ruského hackera Jevgenije Nikulina. Už dlouho před rozhodnutím Ústavního soudu, které umožnilo Nikulinovo vydání do USA (byl zadržen na základě zatykače FBI, Rusko požádalo o Nikulinovo vydání až podstatně později), se pokoušeli emisaři prezidenta Zemana ovlivnit ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, aby americkou žádost oslyšel a Nikulina poslal do Moskvy. Totéž požadovali komunisté. Když pak byl Nikulin před několika dny eskortován do Spojených států, kde bude postaven za své hackerské útoky před soud, spustil PREZIDENT@mluvci tweetové pištění, že „prostě jsme do Washingtonu poslali munici na Trumpa. Řečičky o spojenectví jsou jen balast.“
Že se v hybridní válce na ruskou stranu staví komunisté, neudiví. Být pátou kolonou Kremlu mají zakódováno v DNA a nic na tom nemění ani to, že v Kremlu vládne autokratický zběh od komunismu. Míra, s jakou však Putinovi nadbíhá prezident Miloš Zeman a jeho okolí, už není jen ostudná. Začíná být hrozbou pro náš návrat na Západ poté, co jsme byli na čtyři desetiletí uneseni na Východ.