Cena nedohody

ANO i ČSSD společnou koalici potřebují a chtějí

Závěr koaličních jednání mezi ANO a ČSSD konečně tak trochu připomíná politiku a nikoli orientální tržiště. Partneři si přes média nevyměňují vzkazy, Andrej Babiš demonstrativně neslibuje spoluvládnutí s ODS, zkrátka panuje napjaté očekávání před dohodou.

Dvojice Hamáček-Zimola v čele ČSSD ví, že hraje o život, protože nezdar téhle konstelace znamená i automatický konec obou politiků. A ve straně je stále dost, oficiálně řečeno „přátel“, připravených jim namydlit schody. Pro vyjednavače ČSSD hovoří ale hodně faktorů, například preference oscilující okolo deseti procent a hlavně blížící se komunální a senátní volby. I v případě, že vládní námluvy skončí koalicí, bude na podzim sociálním demokratům krušno – strana obhajuje rekordní počet 13 senátních mandátů a solidní výsledky v obcích. Z vládních lavic se pohodlněji shánějí sponzoři, o tom ČSSD ví. Z hlediska strany se tedy jeví rozumné semknout se do houfu a usilovat o co nejmenší ztrátu.

Hnutí ANO se může jevit jako neohrozitelný kolos řízený neúprosným stratégem, protože preference neklesají, ať se děje prakticky cokoli. Jenže zatímco doposud mohl Andrej Babiš vždycky víceméně věrohodně prohlašovat. že za všechno mohou ti ostatní, tentokrát by šel neúspěch na jeho vrub. A se vším všudy, včetně personálních epizod s komunisty a okamurovci. Klesající popularita ANO by pak řádově zmenšila sílu Babišem nastolované hrozby předčasných voleb.

Co nás může čekat s novou koalicí? Nic zásadního, žádná reforma, a to ani hospodářská ani politická, jen další kolo rozdávání nejrůznějším skupinám voličů. V obráceném gardu budeme sledovat opakování předchozí Sobotkovy vlády, jen v čele bude jiný premiér.

A pokud by se pánové nedohodli, pak lze předpokládat, že podzim by byl hodně divoký, protože léto by patrně ovládly nápady Miloše Zemana. Jenže jak se to jeví poslední dobou, snaží se sněmovní osazenstvo vedené Andrejem Babišem, aby na prezidentovy nápady nedošlo nikdy. Martin Zvěřina