Obchodní řetězce nabourávají trh
Ministr zemědělství v demisi Jiří Milek (za ANO) uvažuje o tom, že by řetězce povinně prodávaly české potraviny, zároveň by chtěl ochránit dodavatele, aby se zboží nenabízelo za nižší ceny, než jsou náklady na jeho výrobu. „Do ceny pro spotřebitele by se to fatálně promítat nemělo,“říká v rozhovoru pro LN.
LN Zmínil jste, že se chcete vypořádat s problémem, kdy některé řetězce nutí své dodavatele, aby jim produkty prodávali pod svými náklady, protože je pak chtějí nabízet lacině ve slevových akcích. Jednou z možností byl zákonný minimální zisk pro dodavatele. Jak jste s těmi úvahami daleko?
Je to jeden z nešvarů řetězců, kdy nakoupí potraviny za nějakou cenu a potom je prodávají buď sminimální marží, nebo dokonce pod nákupní cenu v rámci nějaké akce, aby přilákali zákazníka. Tím ale samozřejmě bourají cenový trh. Sráží ceny nad míru dolů. My se tím problémem zaobíráme. Před časem jsem se vrátil z Francie, kde jsem měl jednání se svým francouzským protějškem. Už mají napsaný zákon, dávají ho do parlamentu. Zavádí například to, že nikdo nesmí prodávat za nižší, než je nákupní cena plus deset procent k tomu. Mají to nastaveno tak, aby byla zajištěna míra marže i pro ty řetězce a zároveň to nebouralo trh.
LN Kdo je viníkem? Jsou to řetězce?
Řekl bych, že viníkem je trochu Evropská unie, protože aby mohly vzniknout podnákladové ceny, musí to někdo doplatit. Nedávno se sem vozil eidam z Německa za 55 korun za kilo, což odpovídá výrobní ceně 3,50 za litr mléka. To není možné. V té době se tam platilo kolem 9,50 až 10 korun za litr mléka. Někdo ten rozdíl zaplatit musel. A to jsou ty národní dotace, o kterých se bavíme a říkáme, že staré země EU mají podstatně vyšší národní dotace, a tím vzniká prostor na to, že to někdo zaletuje a přebytek se někam vyveze. V tomto případě přes řetězce sem, do České republiky.
LN Takže to není jen záležitost české legislativy.
Není, musí se to řešit i na evropské úrovni, kde po tom voláme nejenom my, ale i Slovensko, Maďarsko, Chorvatsko, Bulharsko, Rumunsko. Všechny tyto země s tím mají problémy a snaží se tomu zabránit. Rozpočty těchto zemí jsou velice slabé. My na národní dotace dáme asi čtyři miliardy korun. Letos máme 3,05 miliardy, ale jednáme ještě s ministerstvem financí, že nám to dorovná. Chtěli bychom aspoň dodržet ty čtyři miliardy. Pořád je to podstatně méně, než kolik vyplácí Německo, Holandsko nebo Dánsko.
LN Má ministerstvo zemědělství přehled o tom, jak velký problém na trhu to je?
Ústav zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI) dělal nějakou studii, ale je poměrně složitá. Jednoznačně je z ní ale vidět, že řetězce na některé zahraniční zboží nedávají tak velké marže. Bylo to vidět třeba u másla. České máslo stálo třeba 42 korun, vedle toho bylo německé za 28, maximálně 30. Přitom bylo zakoupeno za stejné nebo podobné ceny, ale marže udělala rozdíl. Řetězce tím podle mě sledují dva směry. Za prvé chtějí vyprodat to svoje máslo (podle domovské země vlastníka řetězce – pozn. red.), takže zřejmě dochází k dohodám o cenách. A za druhé, řetězce vidí, že se v Česku zvětšuje skupina lidí, která má peníze a potrpí si na české zboží a je jim jedno, jestli stojí 30 nebo 45 korun. Koupí si ho stejně, takže řetězcům se to vyplatí. Teď se to trochu srovnalo po těch všech intervencích, takže uvidíme.
LN Šlo by ruku v ruce s tím nějaké opatření, aby se to nepromítlo do konečných cen?
Myslím, že do ceny pro spotřebitele by se to fatálně promítat nemělo. Nemyslím si, že by to všechno odnesl jenom zákazník, jak jsem teď někde četl. Spíš naopak. Je potřeba si taky říct, že pokud má být potravina zdravá a kvalitní, tak musí mít také nějakou cenu. Když se podíváte na statistiky dozorových orgánů, ať už veterinářů, nebo Státní potravinářské inspekce, dovozové potraviny mají podstatně větší procento záchytu než domácí. Jde taky o to, jestli lidé chtějí mít kvalitní potraviny.
Je to vidět u polských jablek. Není týden, aby se někde nezveřejnilo, že jsme zachytili jablka, kde je nějaká látka, třeba pesticid, který je celoevropsky zakázaný. Pak jsou z toho zdravotní průšvihy. A nedělejte si iluzi, inspekce není schopná zkontrolovat všechny šarže dovezené do České republiky. To samé je v masných výrobcích. Bohužel, dovozové, byť levnější zboží z těchto zemí s sebou nese často sníženou kvalitu. LN Nakolik se chcete inspirovat zmíněným francouzským modelem?
Není ještě přijat, ale myslím, že to reflektuje všechny problémy i u nás. Ten zákon nemluví jenom o řetězcích, ale i o společném stravování. Chtějí, aby minimálně 50 procent produktů ve společném stravování bylo z ekologického zemědělství nebo z místní provenience nebo pod značkou nějaké kvality, aby trochu upřednostnili místní suroviny. Má to logiku, protože dnes se vozí maso z Brazílie, rajčata ze Španělska a vezměte si jen to, jakou to za sebou nechá uhlíkovou stopu. Pořád řešíme ekologii, ale kamiony nám tahají potraviny tisíce kilometrů daleko, nemluvě o zaplněnosti silnic. LN Chtěl byste to ale nastavit podobně? Budete pracovat s těmi deseti procenty?
Je to ještě o diskusi. Domluvili jsme se, že se s řetězci v krátké době potkáme. Už jsme se potkali s každým zvlášť, ale chtěli bychom se pobavit i společně. Dnes jsou tři hlavní aktéři – výrobce, tedy zemědělec, zpracovatelský průmysl a řetězec, který to prodává. Naše role bude spíš to moderovat. Chtěli bychom se inspirovat v okolních zemích, jak to řeší.
LN To je jak?
Třeba Rakušané dávali několik let až dvě miliardy korun na podporu prodeje rakouského zboží. Dnes už jsou tam dál, dodávají regionální potraviny do řetězců. Když zajedete do tamní Billy a nejen tam, vidíte tam regionální koutky. To u nás zatím tak vidět není. Začal s tím tuším pracovat Kaufland, Globus se k tomu hlásí, chtěli by zavést něco podobného i pro české drobnější nebo střední lokální výrobce.
LN Jaká je vůle ostatních řetězců?
Myslím, že všichni, s kým jsme jednali, projevili zájem se do toho zapojit. Teď se sejdeme znova a budeme se bavit o míře, velikosti prostor a objemu, který by se takhle mohl nakupovat. Myslím, že velice dobře mapují trh a mají různé analýzy. V současné době se rekrutuje čím dál větší kupní síla, jako třeba v Rakousku.
Sám jsem kdysi vyvážel do Rakouska a v určité fázi to zastavili. Říkali: „Nezlob se, v této době české zboží do Rakouska nemůže.“Nemohli by to dát na pult. Ne proto, že by nás neměli rádi, ale zákazník byl nějak naladěn.
LN Máte představu, kdy by ten zákon mohl doputovat na vládu?
To je velice předčasné. Musí se také nejdřív poskládat vláda. V tento moment není možné protlačovat nějakou složitou legislativu. A tohle určitě bude kontroverzní zákon. Můžeme to připravovat, diskutovat se všemi aktéry, hledat mantinely a průsečíky a pak si říct, takhle to napíšeme. Ve Francii celá diskuse kolem toho trvala rok a půl.