Pevnost Evropa

Střet USA a Číny o cla je palebná příprava

Lesy západně od francouzsko-německo-lucemburské hranice už století odznovu vyrůstají v kráterech, které rozryly každý metr krajiny za Velké války. Když ale začaly v únoru 1916 dopadat první granáty, měli obránci pevností kolem Verdunu pocit, že jsou za metry betonu a oceli v bezpečí. Byla to však jen palebná příprava, podobně jakou je dnes střet Donalda Trumpa s Čínou o cla na ocel. A za tu se opět nikdo neschová.

Velká obchodní válka mezi USA a asijským drakem se povede ekonomickými zbraněmi a hlavním bitevním polem budou technologie. Léta se mluví o čínském kopírování a průmyslové špionáži, sám americký prezident koncem března prohlásil, že jsme svědky „neuvěřitelných krádeží duševního vlastnictví“. Právě tento spor na půdě Mezinárodní obchodní organizace (WTO) je mnohými dáván do souvislosti s Trumpovým vyhlášením cel. Jiní jdou ještě dál. Říše středu už dávno nemá tak levnou pracovní sílu a zároveň si schovaná za Velkou ekonomickou zdí nechala vyrůst tamní technologické obry. A Huawei, Tencent či Alibaba se pouští do útoku na Západ, který chce bránit svoje domácí – či dnes už globální – šampiony.

Evropa zaujala v propukajícím střetu pozici verdunské pevnosti a myslí si, že díky tvrdé ochraně soutěže před technologickými firmami z Východu i ze Západu zůstane v bezpečí. Že tak v EU v poklidu vyroste náš vlastní „nový Google“, do čehož chce Brusel investovat i nemalé peníze. Problém je, že stejně jako linie před sto lety neodolaly, nevíme, jestli nás i naše firmy střet mezi Pekingem a Washingtonem nedostane doprostřed ničivé palby. Jan Klesla