Paušální zákazy jsou špatné. I na horách a v lesích
Souhlasím s autorem sloupkuMartinem Zvěřinou – čím dál větší počet lidí má dostatek volného času i prostředků využitelných k různým formám pobytu v přírodě, počet návštěvníků našich hor a lesů roste. A i když mě to moc mrzí, k nějakým zákazům a omezením vstupu časem dojde, s tím musíme počítat. Ale bytostně nesouhlasím s tím, aby se tak stalo v tomto okamžiku.
Že nejexponovanější úseky lesních cest (jak já říkám – „od hospody k rozhledně“) připomínají v létě dálnici pro pěší, není tak podstatné – takový provoz je jen na určitých omezených segmentech a na ně se ani v budoucnu stejně žádný zákaz vztahovat nebude. Že snad i v dalších částech lesa trochu přibývá pěších turistů, to taky nepokládám za problém. Ti se povětšinou drží značených cest, své okolí nijak moc neruší a za tmy se po lese taky obvykle nepohybují.
Poněkud horší je to s bikery (k nimž, přiznám se, patřím) – mají terénní stroje, hledají pro ně čím dál drsnější stezky, díky kvalitnímu osvětlení mohou jezdit i v pozdních večerních hodinách. Přesto se mně jejich počty zdají v tomto okamžiku natolik nízké, že ani oni nepředstavují pro les podstatnou zátěž. Současně se tu ale schyluje k problému v brzké budoucnosti – masivní rozšíření elektrokol přivede neúměrně vysoký počet cyklistů i do odlehlých míst, která by měla zůstat klidná a tichá, tudíž nějaká forma zákazů pak může brzy následovat.
Ale největší současný problém vidím v tom, že po lesích se mnohdy bezohledně a taky beztrestně prohánějí motorkáři a čtyřkolkáři. Ani stovky pěších na turistické značce nenaruší život lesa tolik jako jeden čtyřkolkář pohybující se volným terénem mimo jakékoliv cesty. Jistě, je těžké ho chytit, vyfotit, přistihnout při činu. Ale stát by se měl o to pokusit. Už třeba hned na začátku: ve zdravotnictví je běžné, že pacient před vyšetřením, před zákrokem či v úvodu hospitalizace je upozorněn na všechno možné a své poučení stvrdí podpisem. Kupuje-li si tedy zájemce novou motorku či čtyřkolku za několik desítek (set?) tisíc, proč by zrovna v tomto okamžiku nemohl podepsat varování, že pro jízdu na ní smí – pod hrozbou tvrdých sankcí – využít jen státních cest, určeného cvičiště, eventuálně vlastního pozemku? Co by na tom bylo diskriminačního? Má snad takový člověk automaticky právo jezdit, kde se mu zamane?
A místo toho, aby se stát nejdřív zaměřil na problematickou menšinu, opět, jak je jeho zvykem, chystá pohodlné, ale primitivní a špatné řešení: paušální zákazy pro všechny! Nesouhlasím!