K věci hymny

jí. Ale s žádným z těchto tvrzení přece nemůže člověk s chladnou hlavou souhlasit. Že je pro sportovce forma, která doprovází jejich největší životní triumfy, důležitá, je přece pochopitelné. A fakt, že svojí představě o hymně sportovní „bafuňáři“(jak jim přezdívá zase Jana Machalická) obětovali tolik energie a vlastních peněz, nesvědčí o nějaké velké znuděnosti, ale naopak o tom, jak je pro ně – bohužel na rozdíl od většiny nás ostatních – hymna důležitá. Proč tedy nejsme schopni přistoupit k jejich iniciativě s otevřenou myslí a konstruktivně? Proč se jim vysmíváme a ironizujeme je? Je to zřejmě proto, že jejich kompetence v oblasti hymny je – jak píše Martin – „mikroskopická“. Jasně. A kdo tedy má nějaké makroskopičtější kompetence v oblasti hymny? A proč má být argument, že „většina obyvatel

Putna

Středa Baldýnský hymnu měnit nechce“, když většina obyvatel například taky jistě nechce platit daně a dvakrát ročně si přeřizovat hodiny, a přesto to dělat musí a nikdo to v potaz nebere?

Já si, za prvé, myslím, že názor na hymnu smí mít kdokoliv. A myslím si, že sportovci dvojnásobně. A že chtít, aby debaty o hymně byly výhradně doménou historiků a muzikologů, je hloupé, protože hymna je a měla by být věcí všech a – protože je to píseň funkční – sloužit dobře všem, kteří ji k něčemu potřebují. Pokud sportovci chtějí, aby lépe zněla v porovnání s velkolepými a burácejícími hymnami těch velkých zemí, které ve sportu tak často porážíme, pokud chtějí, aby jejich okamžik vítězství vymezený hymnou trval déle, bavme se o tom a přemýšlejme, jak jim vyjít vstříc. Za druhé: nedělejme si z nich legraci a netrestejme je za to, že –

Čtvrtek

Oliva na rozdíl od nás – v tom dokonce něco podnikli. A za třetí: diskutujme, neurážejme. A diskutujme třeba o tom, proč tak všichni unisono pějeme bojovnou píseň proti tomu, aby naše hymna byla delší. Hymna je pevně vymezený čas, který člověk tráví se svým národem, se svým současným klanem a svojí historií. Jediný takový čas v dobách klidu a míru. A že takový odpor k prodloužení tohoto okamžiku je výrazem toho, že s národem nechceme mít nic společného. V takovém případě zkraťme hymnu na patnáctisekundový džingl. Třeba to je to, co všichni chtějí... TOMÁŠ BALDÝNSKÝ

Pátek Šustrová Sobota Hanák