Architekti učí děti dívat se kolem sebe
PRAHA Školáci z Brna dostávají mapu složenou z leteckých snímků svého rodného města. „Viděli jste již někdy Brno z tohoto pohledu?“ptá se jich lektor. Poté hledají původní hradby města a poznávají, jak se rozrůstalo. „Cože, to bylo tak malé?“vykřikují někteří.
„A nyní bude vaším úkolem společně naplánovat město,“dozvídají se školáci. Dostávají jeden po druhém funkce. Někdo se tak stává vodním nebo dopravním inženýrem. Jiní zas architekty nebo specialisty na volnočasové zóny a zeleň.
„Pakliže dětem poskytnete možnost a prostor vyjádřit se k tomu, kde žijí, často vám prozradí více nežli dospělí, zatížení ubíhajícím životem,“popisuje Kristýna Stará z platformy Architekti ve škole, která cílí na předškoláky, ale i středoškoláky.
Tento projekt se umístil mezi inovativními projekty v rámci cen Eduína 2017. Ty rozdává odborná vzdělávací společnost EDUin.
„S vědomím, že s novou generací přijdou noví zástupci všech zúčastněných stran v procesech prostorového plánování, se snažíme rozvíjet povědomí společnosti o architektuře, urbanismu, krajině a zejména vztahu krajiny a člověka a jejich vzájemném vlivu,“představuje architektka Stará.
S kolegy se v praxi setkává s investory a lidmi, kteří ovlivňují veřejný prostor. „Mnohdy se zdá být jejich pohled velice úzký. Zjistili jsme, že často je pozdě vzdělávat již ukončené osobnosti a učit je dívat se na prostředí kolem sebe,“upozorňuje Stará.
Akční rádius dětí se zvětšuje
Nová generace by podle ní měla přemýšlet kriticky a uvědomit si, že může aktivně měnit prostředí, ve kterém žije.
„Každý věk vnímá jiné prostorové kvality. V předškolním a raně školním je nejdůležitější zkoumat a objevovat, každá maličkost je pro ně podstatná a dokážou se pro ni nadchnout. Děti velmi citlivě vnímají změny ve svém nejbližším okolí a s přibývajícím věkem se jejich ,akční rádius‘ zvětšuje,“popisuje.
Z hřišť se postupem času přesouvají například do nákupních center. „Jejich otázky směřují k možnostem trávení volného času a k tomu, co jim prostor ve vztahu k jejich zájmům i potřebám může nabídnout, nehledě na to, zdali řeší aktivní odpočinek, nabídku služeb a obchodů, či ti opravdu starší bydlení,“říká Stará.
Architekti ve škole připravují ilustrovaný slovník s příběhem, který by měl mládeži představit různé oblasti architektury a urbanismu.
Jeden z dílčích příběhů se odehrává v centru města. Ulice je plná lidí a každý hledá něco jiného. „Určitě si pamatujete centrum města, které jste nejednou navštívili. Nyní se proměnilo v hlučnou, přeplněnou turistickou zónu plnou stolů okolních restaurací a kaváren,“stojí v úvodu.
„Při pohledu na ně mám pocit, jako bych právě otevřela konzervu sardinek,“říká kreslená architektka svému kolegovi.
Ten má hned nápad, jak místním i turistům zpříjemnit pobyt v této oblasti: „Vytvořme pobytové zóny, které místo komerčních zahrádek nabídnou různé možnosti k sezení, kde si lidé všech příjmových skupin budou moci povídat a pozorovat život v ulicích.“
„Máte stavební povolení?“
K tomuto se snaží přihlédnout i brněnští školáci, kteří vyrábějí své město z lepenky.
Ze soustředění je ale vytrhuje lektor převlečený za pracovníka stavebního úřadu: „Máte stavební povolení? Jestli nechcete, abych dům strhl, běžte si na stavební úřad!“Děti běží do vedlejší místnosti, kde ho získávají.
„Projekt, stejně jako celá sdílená platforma, by měl sloužit jako populárně-naučný, a tedy nejen dětem, ale též učitelům a obecně široké veřejnosti,“sdělila také architektka Stará.
Pokud budou mít školy zájem, mohou návody, jak vyučovat o architektuře a urbanismu, získat na webových stránkách platformy.