Opozičníci na Krymu čelí represím
Aktivisté se snaží narušit monopol prokremelských médií Politických vězňů jsou desítky, množí se únosy nepohodlných lidí
„Občanští žurnalisté“, kteří referují o jiné tváři Krymu, než jakou ukazuje rozjásaný obraz v oficiálních ruských médiích, nemají vůbec jednoduchý život. Jednomu z nich teď hrozí za údajnou „propagandu terorismu“vysoký trest vězení.
S advokátem Mustafou se máme potkat v poledne, jeho telefon je ale hluchý. Nereaguje ani jedna bývalá významná krymská novinářka. U schůzek s disidenty musí mít člověk dostatek trpělivosti a raději si nic napevno neplánovat, stát se může cokoli. „Promiňte, nic z toho nebude, zadrželi jednoho našeho aktivistu a teď prohledávají jeho dům,“odepisu- je po chvíli Mustafa. Je jasné, že ze schůzky dnes sejde.
Zatýkací komando Federální bezpečnostní služby (FSB) vtrhlo brzy ráno 22. března do domu krymskotatarského aktivisty a průkopníka takzvané občanské žurnalistiky Narimana Memeděminova ve vesnici Cholmovka v bachčisarajském okresu. Následovala domovní prohlídka a téhož dne byl Memeděminov obviněn z veřejného schvalování terorismu a umístěn do vazby. „Je to vůbec první případ trestního stíhání žurnalisty, dosud tu byly jen administrativní tresty. V průměru jeden novinář měsíčně dostal pokutu,“říká advokátka zadrženého Lilja Gemedžiová.
S mobilem a odhodláním
Občanská žurnalistika se na Krymu začala rozvíjet v roce 2015. Tehdy bylo několik měsíců po anexi a nové, proruské úřady dáva- ly najevo, že ti, kdo nebudou informovat v souladu s oficiální linií, nemají šanci na poloostrově působit dlouho. V lednu 2015 policisté prohledali prostory krymskotatarské televize ATR a v dubnu téhož roku musela redakce zavřít a přemístila se do Kyjeva. Nyní na poloostrově působí média, která informují prakticky jen prokremelsky. Roli nezávislé žurnalistiky převzali aktivisté, kteří se nazývají občanskými žurnalisty a svá zjištění publikují výhradně na sociálních sítích.
Podstatná část, ne-li většina občanských žurnalistů se řadí ke Krymským Tatarům. Toto etnikum má za sebou stalinské deportace a Putinovu režimu nevěří. Aktivista Aslan na svůj mobil fotí a natáčí všechno možné, od nepořádku na ulici až po šťáry tajné policie. V Bachčisaraji teď aktivisté kritizují způsob opravy jedné z nejhodnotnějších památek, palá- ce krymských chánů z 16. století. „Bezohledně se tu používá technologie 21. století, starý materiál se vyhazuje, místo aby se restauroval,“stěžuje si Aslan a ve stejném duchu píše i na sociální sítě.
Úřady začaly „občanské žurnalisty“pronásledovat začátkem minulého roku. Při vůbec prvním zátahu 21. října 2017 přišel Marlen Mustafajev o své vybavení a byl odsouzen k administrativnímu trestu 11 dní vězení. Podobně pak skončilo dalších asi deset mladých aktivistů – žurnalistů. Memeděminov dostal za natáčení reportáže z policejního zátahu proti aktivistovi Sejdametu Mustafajevovi pokutu 20 000 rublů (asi 7200 Kč). „To ho ale nevylekalo a pokračoval v monitorování případů porušování lidských práv. A to jim vadilo,“říká Gemedžiová.
Záhadná zmizení
Memeděminovi teď hrozí několikaleté vězení, protože za „teroristickou propagandu“lze považovat leccos, včetně reportáží kritických k ruské anexi poloostrova. „Pokud se postavíte proti systému, musíte počítat s problémy,“říká Aslan. A může být ještě hůř: například před necelými dvěma lety, v květnu 2016, poblíž Bachčisaraje zmizel aktivista Ervin Ibragimov. Jeho poslední stopy pocházejí z kamerového záznamu na benzinové pumpě, která zachytila, jak ho zastavilo policejní auto a muži v uniformách ho soukají do svého vozu a odjíždějí neznámo kam.
„Od začátku anexe Krymu bylo uneseno 18 lidí, dalších 47 pak sedí v kriminálech za provinění související s politikou,“říká Alim Alijev z organizace Krymskotatarský dům, která sídlí v ukrajinském Kyjevě. Premiér krymské proruské autonomie Sergej Aksjonov nabídl vysvětlení: pohřešovaní prý zmizeli, protože odešli bojovat k povstalcům do Sýrie. Sami aktivisté to odmítají a zmizení připisují polovojenským skupinám složeným z bývalých příslušníků armády či tajných služeb. „Nic konkrétního ale o pohřešovaných lidech nevíme. Doufáme jen, že snad ještě žijí,“dodává Alijev.