Hloubání o české národní povaze
Berte mé úvahy jako glosy, jako podnět k vašemu hlubšímu zamyšlení. Sebereflexe je nejen potřebná, ale musí být i stálá… Tak před sedmadvaceti lety uvedl své rozjímání nad českou národní povahou Zdeněk Mahler. Nahrál je tehdy v pražském studiu Lucerna (produkce, záznam a střih Jindřich Kučera). Nyní album s nahrávkou přinesl vydavatel autorovi a interpretovi v jedné osobě v posledních hodinách jeho života.
Mahlerovy postřehy jsou dnes stejně bystré, přesvědčivé, naléhavé a překvapivě aktuální. Proto je Galén vydává právě teď.
„Hloubání o národním charakteru je u nás trochu chorobou, my o něm přemýšlíme jako málokdo na světě. A přemýšlíme o něm hlavně v souvislostech negativních, ve chvílích, kdy máme za to, že selhává. Sotva se najde národ, který by o sobě tak sveřepě a soustavně pochyboval jako Češi,“říká Zdeněk Mahler. A probírá bod po bodu okolnosti, jež měly na formování našeho národního charakteru zásadní vliv.
Například krajinu, v níž žijeme, nazývá maminkovsky vlídnou, bez moře a přírodních pohrom, s mírným podnebím
Připomíná národní hrdiny – vesměs mučedníky, zmiňuje absenci svobody, která způsobila, že nejsme schopni svobody užívat, i když už ji máme, i fakt, že se umíme chovat v neštěstí líp než ve štěstí
– a soudí, že naše duše je odrazem této mírné krajiny. Která ovšem vždy byla místem střetu civilizačních konceptů a velmocenských zájmů. Připomíná melodickou řeč a písně, z nichž jedna se „volbou lidu, který ji povýšil, nikoli nadekretováním, stala hymnou. Zatímco jiné hymny mají pochodový, úderný charakter, v naší se zpívá o tom, že je u nás hezky. Nic víc.“
Připomíná národní hrdiny – vesměs mučedníky, zmiňuje dlouhodobou absenci svobody, která způsobila, že nejsme schopni svobody užívat, i když už ji máme, i fakt, že se umíme chovat v neštěstí líp než ve štěstí. Vypočítává, o kolik hlav a rukou byla tato země v historii ochuzena v opakujících se vlnách nucených exilů, kolik energie stálo ty, kteří zůstali, ochránit národní identitu.
Mluví o plebejství jako o důsledku zdecimovaného šlechtictví, o absenci noblesy, i o tom, jak jsme přijali fakt, že nám v dějinách budou patřit jen všední dny. Ale také hovoří o kultuře, která se stala naší politikou, o nahuštěném myšlení, které je příslibem pro budoucnost.
Ve zkratce, ale přesně formuluje to, co o sobě zřejmě víme, ale ne vždy zveřejňujeme. Věcně analyzuje, nekritizuje ani není skeptický.
„Pravda o naší skutečnosti je trpká, ale nemusí nás deprimovat,“soudil před lety. Slova Zdeňka Mahlera se těžko interpretují, protože k obsahu jeho myšlenek patří i temperamentní projev. Stojí za to si ho pro ujasnění i pro povzbuzení čas od času poslechnout.