Slavné vily se otvírají veřejnosti
Návštěvnický provoz
Těžko bychom u nás hledali dva původně soukromé domy, které jsou tak silně spojené s českými dějinami posledního století, jakými jsou Kramářova vila v Praze a Benešova vila v Sezimově Ústí. Oba objekty spravuje Úřad vlády České republiky a veřejnosti se otvíraly jen při svátečních příležitostech několikrát do roka. To se v roce stého výročí vzniku republiky změní: Kramářova vila bude od zítra přístupná každou sobotu a Benešovu vilu lze ode dneška navštívit dokonce tři dny v týdnu: od pátku do neděle.
Přestože obě rezidence si nejsou téměř v ničem podobné, spojují je minimálně dvě věci: z obou vyzařuje silný genius loci. Z ochozu Kramářovy vily je je- den z nejkrásnějších výhledů na centrum Prahy a Benešova vila na soutoku Lužnice a Kozského potoka stojí uprostřed nádherné zahrady. Do obou domů se také silně promítly osobnosti jejich majitelů a možná ještě výrazněji jejich manželek: Naděžda Kramářová i Hana Benešová významně ovlivnily celkovou podobu svých domů a zejména jejich interiérů a okolních zahrad. Manželé Kramářovi i Benešovi zůstali bezdětní, takže měli relativně dost času na kultivaci svého životního stylu, který se zhmotnil právě v jejich sídlech.
Posedlá honosnými vilami
O Naděždě Kramářové (1862 až 1936) by se dalo říci, že byla honosnými vilami přímo posedlá. Společně s manželem, významným mladočeským politikem a později prvním československým premiérem, postavili hned tři: první na Krymu (1908), druhou v Praze (1915) a třetí v Kramářově rodišti ve Vysokém nad Jizerou.
Pozemek na někdejší 19. baště sv. Maří Magdalény o rozloze 12 tisíc metrů čtverečních zakoupil Karel Kramář (1860–1937) v roce 1911 od pražského magis- trátu za tehdy astronomickou sumu 162 tisíc korun. Patrová vila v novobarokním stylu podle projektu vídeňského architekta Friedricha Ohmanna byla postavena v letech 1912–1915. Šlo o okázalé sídlo o 56 místnostech, s garážemi, domky šoféra a zahradníka, tenisovým kurtem a skleníky. Zahradu navrhl František Josef Thomayer.
Paní Kramářová, původem z Ruska, nechala interiéry upravit tak, aby ji upomínaly na původní vlast. Pod zábradlím na balkoně vily se skví Kramářovo heslo: „Pravdou třeba proti všem.“
Vila Karlu Kramářovimoc štěstí nepřinesla. Když se do ní v květnu 1915 nastěhoval, zatkla ho po šesti dnech cestou domů ze schůzky odbojové Maffie rakouská policie. Kramář byl odsouzen k smrti a od popravy ho zachránil jen skon císaře Františka Josefa. Z vězení byl propuštěn až v červenci 1917. Jeho vila se za první repub- liky stala místem významných politických schůzek, vzhledem k jejímu postavení a Kramářově politice se jí brzy začalo říkat Vzdorohrad.
V roce 1952 vila připadla státu, po pádu komunismu byla roku 1991 prohlášena za kulturní památku. Po kompletní rekonstrukci v letech 1994–1998 se stala oficiálním sídlem předsedy vlády, jako bydliště si ji však prozatím vybrali jen Miloš Zeman a Vladimír Špidla.
Bydlení s přáteli
Vilu v Sezimově Ústí si nechali manželé Benešovi postavit v letech 1930–1931 podle projektu Petra Kropáčka. Na sousedních pozemcích si vybudovali své letní rezidence dva tehdejší Benešovi blízcí spolupracovníci z ministerstva zahraničních věcí, malíř a ředitel diplomatického protokolu Ludvík Strimpl a vyslanec Zdeněk Fierlinger. Vila postavená v novošpanělském stylu a připomínající domy, které můžeme vidět v Provenci nebo jižní Kalifornii, přišla Edvarda Beneše na 446 tisíc korun. Přestože zvenku nepůsobí nijak pompézně, má 14 obytných a 30 užitkových místností.
Ve třicátých letech se Benešovi zbavili své pražské vily v Bubenči v ulici Na Zátorce a dům v Sezimově Ústí se stal jejich skutečným domovem, kde se snažili trávit co nejvíce volného času. Vilu nechali upravit, přistavět dům pro domovníka a tajemníka, přikoupili okolní pozemky. Po zvolení prezidentem zde Edvard Beneš přijímal nejen osobnosti československé politické a kulturní elity, ale i význačné zahraniční státníky (například v roce 1936 britského politika Austena Chamberlaina).
Po abdikaci v říjnu 1938 spřádal Edvard Beneš ve vile s přáteli plány na odboj, odsud odjel do londýnského exilu. Do Sezimova Ústí se uchýlil i po druhé abdikaci v únoru 1948 a ve své pracovně zde 3. září zemřel. Jeho hrob a památník je umístěn na sousedním pozemku, který dříve patřil přímo k domu. Vilu v Sezimově Ústí obývala až do své smrti Hana Benešová. Snažila se ji udržovat jako svého druhu památník svého manžela. S tímto cílem také v roce 1974 odkázala vilu Husitskému muzeu v Táboře. Právním trikem ale objekt získal Úřad předsednictva vlády ČSSR a nevkusně ji adaptoval na letní sídlo tehdejšího premiéra Lubomíra Štrougala.
V roce stého výročí republiky zpřístupňuje Úřad vlády veřejnosti dva mimořádné objekty spojené s naší minulostí: Kramářovu vilu v Praze a Benešovu vilu v Sezimově Ústí.
Kramářova vila v Praze Komentované prohlídky budou probíhat od 7. dubna do konce října každou sobotu od 9 do 16 hodin s výjimkou 7. července a 27. října. Do objektu není možné brát s sebou objemná zavazadla. Kapacita exkurzí je 120 lidí za hodinu, prohlídka trvá 45 minut. Vstup není zpoplatněn.
Benešova vila v Sezimově Ústí Vila bude otevřena od 6. dubna do konce října každý pátek od 9 do 15 hodin, o sobotách a nedělích od 10 do 17 hodin. Na prohlídku je nutné si předem rezervovat místo na stránkách Národního muzea (www.nm.cz), které zajišťuje průvodcovskou službu. Vstup není zpoplatněn.
Do původního stavu byla vila uvedena až v letech 2006–2009, ale i poté sloužila jako rekreační objekt předsedy vlády a jeho rodiny. V posledních letech v ní trávila prázdniny s dětmi paní Sobotková.