Světové spiknutí
Když v zemi nic pořádně nefunguje, nezbývá Rusovi než hrdost na rakety a vojáky
Docela pěkné počasí panovalo v pondělí v Ulan-Ude, hlavním městě ruského Burjatska. Hlava této zabajkalské republiky Alexej Cydenov pozoroval nebe nad sebou, až homuselo bolet za krkem. Vedle něj vzrušeně přešlapoval šéf ruského státního podniku Ruská pošta Nikolaj Podguzov. Byla to velká sláva se spoustou novinářů a občanů sledujících, jak se z Ruské pošty stává světový technologický pionýr. Nevelký dron, který ještě před chvílí ležel na bělomodrém kusu látky s vyobrazenou dvouhlavou orlicí, se vznesl do vzduchu.
Nápad to nebyl špatný – Rusko je země pro pošťáka nezvládnutelná. Doručovat zásilky po Sibiři s pomocí dronu by ho jistě posunulo mezi moderní velmoci s vlastní vizí pokroku a schopností ji realizovat.
Dron zakroužil papalášům s otevřenými pusami nad hlavami a namířil si to na severovýchod. Dvoupatrový cihlový dům střet s létajícím aparátem přežil na rozdíl od něj bez úhony. Ústa činovníků zůstala ještě dlouho otevřená. Byla to pompézní a vpravdě ruská oslava i s tím potěmkinovským koncem. A pro tyto dny tím nejtypičtějším vysvětlením: diverze! Žádný ruský šlendrián nebo pýcha předcházející pád (doslova), ale útok nepřítele.
Šéf firmy Rudron/Expedicija 3M, která ruskému státu za 1,2milionu rublů dron vyrobila, Andrej Nestěrenko po incidentu bez uzardění prohlásil, že kdosi na dron navedl magnetické paprsky a zákeřně ho rozplácnul o stěnu domu. Ve světle útoku na ruské občany Skripalovy, kteří v britském Salisbury bojují o život, ve světle vyhošťování diplomatů a obviňování Moskvy ze všech hříchů, odevzdání hackera Nikulina do amerických, nikoliv ruských spárů a spousty dalších „ústrků“, které se v poslední době Rusům ze strany západního světa dějí, je toto vysvětlení vlastně namístě. Rusko se cítí být ohrožováno, ponižováno, odstrkováno od světových korýtek, posíláno do kouta na hrách, peskováno, poučováno a stavěno do role „světového zla“. Že nikoliv? Nebo spíš, že by právem? Popravdě. Kdo potrestaný za zjevný přestu- PETRA PROCHÁZKOVÁ pek proti dobrému vychování si po výprasku řekne – tohle jsem si fakt zasloužil?
Propagandistická mašina
Část Rusů kauzu Skripal vnímá jako oprávněnou pomstu zrádci, který za peníze práskal kolegy a vynášel možná i technologická tajemství. Poštovní dron mezi cíli cizích průmyslových rozvědek asi nebyl, ale vojenské tajné programy ještě za pozornost světa stojí.
Ještě častější je ale přesvědčení, že svět se proti Rusku spiknul. Přes 70 procent (!) ruských občanů se domnívá, že Skripala otrávili novičkem sami britští agenti řízení z Washingtonu, protože se bojí rostoucího vlivu Ruska a jeho intelektuální i technologické převahy na světových trzích.
Podobný pocit musí každý průměrně inteligentní člověk získat po několikadenním sledování ruské státní televize. Plodem této propagandistické mašiny je, že jednoznačné sympatie k Británii vyslovilo v průzkumu Centra Levady jediné procen- to Rusů. Většina pokládá západní svět za nepřítele, jako za sovětských časů. Jenže dnes má přístup k internetu každý druhý Rus a Londýn je Mekkou těch movitějších, jejichž manželky a milenky sem jezdí nakupovat a děti studovat. Přesto se ruské propagandě povedlo, a nikoliv bez našeho vlastního přičinění, vykreslit euroatlantickou civilizaci jako dekadentní a agresivní spolek, ve kterém mají homosexuálové nemístná privilegia a židovská lobby řídí světovou ekonomiku tak, aby Rusku škodila.
Ruské propagandě se povedlo, a nikoliv bez našeho vlastního přičinění, vykreslit euroatlantickou civilizaci jako dekadentní a agresivní spolek
V zemi lži coby státního zájmu
Rusové mají své komplexy a upřímně, kdo by je po tom, co si prožili, neměl. Žijí v zemi, kde lež je povýšena na státní zájem, a většina z nich nemá čas a sílu si ověřovat vše, co jim média nabulíkují. Stejně jako čeští občané. Jenže na ně se každý den z obrazovky nevalí snůška ublíženosti amanipulace s daty, okořeněná špetkou nadutosti a zprávami o zkouškách nových raket. „Rusové jsou trpěliví, ale když udeří, tak tvrdě a dost to bolí.“Tahle věta zazněla tento týden v talk show Vremja pokažet (Čas ukáže). „Jednota, velikost a síla, to je ruské bohatství, které nám chce Západ vzít,“píše se pro změnu na sociálních sítích. Šíření strachu doprovázené ujištěním, že vůdce ví, jak uchránit zemi před agresí NATO, je tím nejlepším vnitropolitickým nástrojem ovládání mas. Vyděšený člověk s nedostatečně rozvinutým kritickým myšlením a schopností si ověřovat to, co mu přes mediální trychtýř nalévají do hlavy, je tím nejlepším voličem.
Rusové, ať už žijí v Ulan-Ude, Londýně, či Praze, jsou ovládáni pocitem ohrožení, ale i směsicí vzteku a hrdosti na Kremlem deklarovanou vojenskou sílu. Na poštovní drony být pyšní zatím nemohou. Mimochodem, taková Deutche Post už v Bavorsku poštu drony doručuje. Jak se asi cítí Rus, jehož dědeček vítězně táhnul na Berlín a on stále žije v petrohradské komunálce se společným WC, načež německý důchodce se prochází po Ermitáži? Co jiného, než být pyšný na své rakety, vůdce a vojáky hájící světový mír v Sýrii, mu zbývá?