Patálie s chvalozpěvem
Pokud olympijští výborové chtějí hrát svou verzi hymny, nikdo jim v tom bránit nebude
Jelikož jsem se opomněl vyjádřit v poslední zásadní celonárodní debatě o udělení milosti Jiřímu Kajínkovi, rád bych to napravil tím, že se zapojím do neméně zásadní diskuse o náhradě české státní hymny týmž chvalozpěvem, jen jinak zahraným. Nová verze by měla využívat nápěvu zapsaného do not skladatelem Škroupem a opatřeného dvěma slokami složenými dramatikem Tylem, avšak podána by měla být jinak než dosud. Jak říká skladatelMiloš Bok, autor nové podoby, v týdeníku Reflex (13/2018): „… zní jinak, má nového ducha, jinou tektoniku… na jedné straně drtí, ale současně je velmi plastická.“Jak informoval předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval, který novou verzi představoval, měla by se hrát, zejména když čeští reprezentanti stojí nejvýš „na bedně“, především proto, že je delší.
Píseň Kde domov můj se stala českou hymnou spontánně, stejně jako byl spontánně „provolán“prvním československým prezidentem T. G. Masaryk. Troufám si tvrdit, že kdyby ona i on procházeli rigorózně dodržovanými schvalovacími procedurami, není vůbec jisté, zda bychom měli stejného prezidenta zakladatele a touž hymnu.
Ale stalo se, a možná i proto se k oběma chová naše legislativa velice šetrně a věnuje jim jen po dvou větách. Zákon o T. G. M. č. 23/1930 Sb. sděluje pouze, že se zasloužil o stát, a tento výrok budiž na věčnou paměť vtesán do kamene v obou parlamentních komorách. O hymně pak zákon o státních symbolech č. 3/1993 Sb. v § 7 konstatuje, že (1) ji tvoří první sloka písně Františka Škroupa a Josefa Kajetána Tyla „Kde domov můj“a (2) její text a notový záznam jsou přílohou č. 6 tohoto zákona. V té pak se praví, že hrát se má „andante con moto“.
Marketingový tah
Zažil jsem hymnu hrát hasičské kutálky na návsích, falešně, ale s chutí. Slyšel jsem ji zpívat děti před školou v rumunském Banátu, s oběma slokami, dirigoval je německý kněz. Trochu jako tango ji zpíval před půlnocí v kabaretu na počest české delegace operetní sborista v Buenos Aires. Bylo to všechno dostatečně hymnické a patřičné? Řekl bych, že ano. Zato jako významně nepatřičné mi po dlouhé roky připadalo, když sotva ji (resp. československou hymnu) Hudba federálního ministerstva vnitra či jiné oficiální těleso dohrálo, ještě týmž dechem spustilo Sojuz něrušimyj…
Mysleli-li to olympijští výborové vážně, měli by svou verzi hymny prostě hrát. Když to bude andante con moto, pak jim v tom nic nebrání. Vlastně ani když to andante nebude, nic se nestane. Nikdo neurčuje, jak má být hymna dlouhá. A když budou zpívat obě sloky, žádná sankce je nečeká.
Třeba si jednou řekneme, že právě to, jak ji hrají, je to pravé. Vlastně, jinak řečeno, přijmeme ji jako svou podobu hymny. Anebo taky ne, jenže to už je přirozené riziko všeho, co děláme.
Jenže, obávám se, že tohle v plánu nebylo. Spíše marketingový tah, jehož výsledkem by měla být náhrada staršího produktu novým, který se vymkl z rukou. A pokoušet se z patálie vycouvat s tím, že vlastně šlo o to vyvolat debatu, je stejně věrohodné, jako kdyby někdo tvrdil, že milost pro Kajínka měla za cíl vyvolat debatu o stavu české justice.