Antisemitismus a hrozba identitářské politiky

Gideon Rachman se v komentáři pro Financial Times zabývá dnešním antisemitismem. Posledních padesát let jsem měl to štěstí, že jsem žil v době, kdy antisemitismus nebyl na Západě politické téma, píše Rachman.

Minulý týden v Paříži demonstrovaly tisíce lidí kvůli vraždě Mireille Knollové, 85leté ženy, která přežila holokaust a podle prezidenta Macrona „byla zavražděna, protože byla Židovka“. V témže týdnu se demonstrovalo v Londýně kvůli antisemitismu v Labouristické straně. Tuto neděli bude v Maďarsku opět zvolen Viktor Orbán, který antisemitskou rétoriku jen zlehka kóduje. Ani USA nejsou imunní. Vloni v srpnu členové ultrapravice pochodující v Charlottesvillu také vykřikovali antisemitská hesla.

Vracíme se do 30. let? To určitě ne. Současný antisemitismus sice obsahuje ozvěny minulosti: například myšlenku, že Židé vytvářejí mezinárodní stí- nové vlivové sítě, ale nový element je, že antisemitismus se mísí s většími boji o islám a Izrael.

Pro krajní levici je klíčovým nepřítelem Izrael, který je vnímán jako ztělesnění západního rasismu. Pro krajní pravici je hlavním nebezpečím islám, který je identifikován s terorismem a masovou migrací. Jak krajní levice, tak krajní pravice přitom tvrdí, že jsou vůči antisemitismu imunní. Buď proto, že jsou proti rasismu (levice), nebo proto, že jsou pro Izrael (pravice).

Tyto spletitosti ztělesňuje Viktor Orbán. V nedávném projevu použil jazyk jako vystřižený z antisemitské obrazivosti. „Bojujeme s nepřítelem, který je jiný než my. Není otevřený, ale skrývá se. Není přímý, ale rafinovaný. Není národní, ale nadnárodní. A nevěří v práci, ale spekuluje s penězi.“Orbán míří na George Sorose, který je původem maďarský Žid. Ale hlavně je Soros vinen tím, že chce podle Orbána zaplavit Maďarsko muslimskými uprchlíky.

Orbánovu obavu z toho, že Soros (maďarský Žid) chce zařídit islamizaci Evropy, sdílí izraelský premiér Benjamin Netanjahu, který v červnu poctil Maďarsko srdečnou návštěvou. V krajní pravici je mnoho fanoušků Orbána i Izraele. Tvrdí, že „radikální islám“je největším nebezpečím pro Židy v moderní Evropě. Mnoho evropských Židů je ale z krajní pravice unaveno. Když se Marine Le Penová chtěla zúčastnit pochodu za zavražděnouMireille Knollovou, většina hlavních francouzských židovských organizací ji odmítla.

Podobná dvojakost obklopuje amerického prezidenta Donalda Trumpa. Někdo upozorňuje na jeho příchylnost k „alt-right“a váhavost v odsouzení pochodu v Charlottesvillu. Jeho milovaná dcera Ivanka ale konvertovala k ortodoxnímu judaismu. A současná izraelská vláda je také mnohem spokojenější s prezidentem Donaldem Trumpem než s jeho předchůdcem Barackem Obamou.

Evropská levice může používat trumpovsko-izraelskou linku s tím, že prý míří na nacionalismus, a ne na Židy. Prozrazuje ji ale obsesivnost v nenávisti vůči Izraeli. Zabíjení v Gaze ji rozzuřuje, zabíjení v Jemenu či Sýrii ji vůbec nezajímá. Některé blízkovýchodní konspirativní teorie pronikají do levicové politiky. Jeremy Corbyn nedávno hostil ve sněmovně Ráida Saláha, islámského lídra, který věří, že Židé byli předem varováni, že mají 11. září včas opustit newyorská Dvojčata.

Krajní levice i pravice se považují za nepřátele. Obě skupiny ale mohou vytvořit podhoubí pro antisemitismus tím, že podporují identitářskou politiku. Napravo se tváří, že bojují za bílou kulturu proti islámu, nalevo se ale také formují názorově disciplinované komunity.

Důraz na skupinovou identitu není jen neliberální, ale také nebezpečný. Takhle začala válka v bývalé Jugoslávii.

Tolik Rachman. Dodejme, že na útocích na Sorose je nejhorší, že jsou zcela lživé a vymyšlené. Soros v mnoha článcích kritizoval Angelu Merkelovou za zbrklost a požadoval ochranu vnější hranice EU a pořádek ve vyřizování azylových žádostí. Nijak to ale samozřejmě nespojoval s nacionalistickým balastem.

Autor je předsedou správní rady IPPS