Z jeskynních maleb do přírody

Pravěké umění zkoumala Maria Guagninová z Ústavu lidské historie Maxe Plancka v německé Jeně. S kolegy analyzovala jeskynní kresby z oblasti al-Hidžr na severu Saúdské Arábie. Zdejší archeologická naleziště patří do světového dědictví UNESCO. Na 1400 kresbách starých až 8000 let rozpoznali výzkumníci 6600 zvířat a mnohá dokázali určit. To se hodí, protože zrovna v Saúdské Arábii se moc kosterních pozůstatků zvířat nedochovalo.

Obrázky v al-Hidžru překvapily. Vědci v odborném periodiku Journal of Biogeography popsali, že na nich dávní umělci zobrazili antilopu zvanou kudu malý ( Tragelaphus imberbis). Dá se poznat podle specificky zakřive-

EKOPOHLED

ných rohů. Až dosud nebylo moc důkazů o tom, že žila i mimo Afriku. Obdobně se na obrázcích objevili divocí velbloudi a divocí afričtí osli, o nichž se také nevědělo, že tehdy mohli žít v arabských končinách.

Nejzajímavější jsou asi kresby pratura ( Bos primigenius), který je předchůdcem dnešního skotu. Ví se o něm, že žil v Evropě a střední Asii, jeho tehdejší výskyt na Arabském poloostrově je překvapením. Samozřejmě, z jeskynních kreseb se nedá poznat, jak byla tato zvířata častá. Umělci je mohli namalovat, protože je viděli jinde – ale to není pravděpodobné, před osmi tisíci let nebyly podmínky pro Hanzelku a Zikmunda.

Pak se na Arabském poloostrově změnilo klima a zvířata se stáhla. I zmiňovaný pratur. S úbytkem lesů se mu dařilo hůř, lidé jej také nelítostně lovili. Poslední pravý pratur uhynul v roce 1627 v Polsku. V tomto případě však ne navždy. Nizozemská nadace Tauros jej vrací do života. Zoologové díky poznání DNA kříží vhodné kusy skotu a vybírají k chovu potomky, kteří zdědili „staré“geny. Dnes už se takto dostali ke zvířeti, jež je původnímu praturovi velmi blízko. Vysadili je zpět do přírody a žije také u nás, v rezervaci v bývalém vojenském prostoru Milovice, spravované veřejně prospěšnou společností Česká krajina. Je to jeden zmála příkladů, kdy vyhynulého živočicha z jeskynních maleb můžeme zase potkat.