Noc se nezadržitelně blíží…
Jiří David představuje ve Futuře soubor obrazů nazvaný Blíže noci. Naposledy tu byla jeho díla k vidění před šestnácti lety, kdy experimentoval s obrazy vytvořenými na počítači a přenesenými do malby. Ty působily neosobně, forma vycházela z počítačových programů. Tentokrát se však autor dostává do úplně jiné polohy. V rozsáhlé řadě obrazů můžeme sledovat proměny jeho myšlení, touhu vyrovnat se s některými představami. Buď se jich zbavit, nebo je naopak rozvinout. Do nich se promítá nezřetelnost rodících se nápadů, nesrozumitelnost a nepochopitelnost snů. Jde tu o prolínání časů, o zamyšlení nad tím, jaký má vlastně umělecká tvorba smysl. Jestli může nějak ovlivnit příští vývoj společnosti nebo co může znamenat pro ostatní, kteří ji mohou vnímat zcela odlišně na základě rozdílných zkušeností.
Neklid, který žene dál
Nad jeho obrazy si uvědomíme, jak se prostupují různé epochy, jak se potkávají motivy, které spolu zdánlivě nemají nic společného, ale které mohou naznačit nové, ne- čekané souvislosti. Sbíhají se tu různé příběhy, obrazy nás nutí k zamyšlení nad symboly, jejichž význam se v různých vztazích mění. Jiří David na sebe vrství významy a zároveň přemítá nadmožnostmi a případným spojením rozdílných výrazových prostředků. Výstava přináší vzpomínku na uplynulá léta, kdy často měnil svůj projev. Někdy se záměrně vyjadřoval až protikladně k tomu, co vytvářel v předešlém období, aby neustrnul v jedné linii. Jeho neklid ho neustále nutil, aby střídal média, aby je kombinoval a využíval neobvyklými způsoby. Tyto kontrasty můžeme sledovat i na současné výstavě, kde přináší srovnání motivů ztvárněných různými technickými postupy.
Ukazuje se tu, že celoživotní hledání, i když někdy bolestné, nakonec nese své ovoce v syntéze dosavadních zkušeností, v prolínání protichůdných představ, v prostupování skutečnosti s frustrujícími sny. Instalace má svůj řád, v souborech na sebe jednotlivé obrazy významově navazují. Je zřejmé, jak autor své motivy dokázal zkoumat z rozdílných úhlů pohledu, ztvárňovat je odlišnými způsoby. Vystihl atmosféru současnosti s její roztříštěností, nesoustředěností, povrchností i hloubkou. Obrazy vyvolávají neklid, obsahují řadu neodhalených tajemství, ztělesňují strach z budoucnosti, ale také je v nich ukotvená minulost v navázání na středoevropské tradice.
Takřka čtyřicet let tvorby nese výsledky, umělcův projev působí dnes komplexně, přirozeně se v něm zrcadlí celoživotní pozná- ní. Z obrazů vyzařuje smutek i radost, strach z neznáma, pochybnost i touha vyjádřit se co nejpřesněji. Jiří David tentokrát přesvědčí o upřímnosti svého sdělení, o smyslu pro řád při vědomí, že společnost do značné míry ovládá chaos, v němž lze jen těžko najít a rozpoznat skutečné hodnoty.
Současná výstava není lacinou exhibicí, ale více či méně soukromou výpovědí o sobě i ostatních. Autor se v souborech obrazů zabývá různými tématy, která se vzájemně prolínají. Nechybí tu ani erotika, která však nemá nic společného s lascivností. Jde o vyjádření přirozených vztahů, které lze zažívat jen s někým skutečně blízkým.
David předkládá svůj pohled na svět v jeho složitosti a neproniknutelnosti. Myšlenky se různě proplétají, zamotávají, překrývají, ruší nebo vzájemně zdůrazňují. Jde mu o návaznost na tradiční hodnoty, ale zároveň prokazuje schopnost vyjádřit dnešek v jeho rozporuplnosti a někdy i bezradnosti. V malbě jsou zřetelně znát vzdálenější či bližší ohlasy symbolismu, který byl a dosud je v Čechách i střední Evropě tak silný a objevuje se postupně v několika vlnách. Nejde však o nějaké reminiscence, ale o užití symboliky úzce související s proměnlivým a často neodhadnutelným vývojem společnosti.
Jiří David: Blíže noci…
Autor je historik umění