Africe pomohou konkrétní projekty, ne peníze
Kdo chce opravdu poznat Afriku, měl by tam jezdit a na místě se seznamovat s tamními problémy, což by mělo platit předně pro české politiky. Když jsem se bavil s africkými představiteli, tak mnozí z nich říkali, že Evropa je zodpovědná za to, v jakém je Afrika stavu, a také mi vyčítali, že jim málo pomáháme.
To je ovšem jen částečná pravda. Většina afrických zemí se osamostatnila před padesáti až šedesáti lety a to je dost dlouhá doba na to, aby dokázaly zlepšit život svých obyvatel, a to, že se jim to nedaří, má více příčin. Můžeme diskutovat například o tom, zda jejich samostatnost nebyla předčasná, protože neměli dost kvalifikovaných lidí schopných tyto země spravovat. Například belgické Kongo v době získání nezávislosti v roce 1960 mělo pouze 17 vysokoškolsky vzdělaných obyvatel a s takovým množstvím se stát kvalitně řídit nedá.
I to bylo příčinou toho, že vlád se v mnoha případech zmocnili krutí diktátoři jako Jean Bédel Bokassa ze Středoafrické republiky, Idi Amin z Ugandy, jenž dokonce své odpůrce házel krokodýlům, Siad Barre ze Somálska a další, kteří mají na svědomí devastace svých zemí a stovky tisíc zavražděných lidí.
Situace ovšem není ideální ani v současnosti, kdy do Afriky také proudí hodně peněz v rámci rozvojové pomoci, ale hodně se jich ztratí. Pak dochází k paradoxům, že na jedné straně patří tamní vrcholní politici k nejbohatším lidem planety a na straně druhé obyvatelé jejich zemí hladoví. A když jim to někdo řekne otevřeně, tak se zlobí. Pojmenování pravdy se jim totiž nelíbí. Myslím si ale, že korektnost je v tomto případě zhoubná a tyto skutečnosti musejí znít naplno. Jinak se to nezmění.
Migrace do Evropy problémy Afriky jen prohloubí
Řešením migrace z Afriky není otevřená náruč pro všechny migranty v Evropě a v dalších vyspělých zemích, protože to tamní situaci nezlepší, spíše naopak. My musíme pomáhat Afričanům přímo na jejich kontinentě, avšak ne posíláním peněz, které skončí bůhvíkde. Jedno moudré čínské přísloví praví, že člověku nepomůžeme tím, když mu dáme rybu, ale tím, že jej naučíme ryby chytat. Proto řešení spočívá v podpoře konkrétních projektů, které pomohou zdejším lidem a na kterých se budou podílet přímo i afričtí obyvatelé.
V souvislosti s touto situací se určitě musíme zamyslet i nad tamní populační explozí. Ta je totiž do budoucna neudržitelná. Vysoká porodnost spojená s chudobou, absencí vzdělání a lékařské péče je dalším z obrovských problémů v řadě afrických států, kde to politici neumějí, nebo spíše nechtějí řešit. Opět si ale stojím za názorem, že toto nelze řešit jen posíláním dalších peněz a potravin, je nutný systémovější přístup. Osobně v tomto dávám za vzor hlavně Maroko. V této muslimské zemi vědí, že u nich hodně věcí není ideálních, ale problémy si připustili a snaží se je změnit. A je obdivuhodné, kolik věcí se zde už podařilo. Například lékařská péče jde výrazně nahoru a také udělali výbornou práci v prevenci HIV.
Tamní populační exploze je do budoucna neudržitelná. Vysoká porodnost spojená s chudobou, absencí vzdělání a lékařské péče je dalším z obrovských problémů v řadě afrických států, kde to politici neumí, nebo spíše nechtějí řešit.