300 tisíc za pár esemesek s ministrem
Jen těžko uvěřitelný příběh popsal minulý týden rozhlasový reportér Janek Kroupa, když zmapoval, jak se pražský advokát a bývalý elitní státní zástupce Stanislav Mečl lobbisticky angažoval v kauze domnělého ruského hackera Jevgenije Nikulina. Jeho kolegové nevěřícně kroutí hlavou, do čeho se nechal zatáhnout. V hlavních rolích totiž v příběhu figurují obskurní postavičky – karlovarská restauratérka původem z Gruzie, jíž zavolali „přátelé z Ruska“, aby sehnala právní asistenci pro Nikulina, jehož ale sama v životě neviděla. Ke Stanislavu Mečlovi se dostala skrze jistého ekvádorského novináře a dalšího prostředníka, tentokrát Maročana. Zadání pro Mečla bylo prozaické – zajistit u ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO), aby hackera nevydal do USA. Kroupa podotýká, že dohoda vypadá daleko spíše na poskytování lobbistických služeb nežli advokátních.
Stanislav Mečl přitom nemá pověst vlivného lobbisty, možná spíše naopak – měl renomé zkušeného experta na trestní právo, v osobním kontaktu vždy působil tiše a zdvořile, ba až zakřiknutě. Roky působil v soustavě státního zastupitelství, mimo jiné jako náměstek nejvyššího žalobce Pavla Zemana a přechodně i vedl pražské vrchní státní zastupitelství po odchodu Vlastimila Rampuly. Po konfliktu se Zemanem zamířil do mezinárodní advokátní kanceláře Kinstellar, kde se zabýval kriminalitou bílých límečků. Na sklonku loňského roku si založil vlastní kancelář. Angažoval se i ve veřejném prostoru, s advokátem Janem Kalvodou či publicistou Janem Urbanem založili Společnost na obranu nespravedlivě stíhaných. Mečl si budoval obraz „obráceného prokurátora“, který ostře tepal své bývalé kolegy, že ženou k soudu každou prkotinu a nepřemýšlejí nad dopady trestního stíhání pro obviněné. Nikde není stopy po lobbistických schopnostech, Mečl ale měl jednu klíčovou „vlastnost“– poměrně blízký vztah s ministrem Pelikánem, jehož vminulosti „zasvěcoval“do problematiky státního zastupitelství a později mu radil s reformou trestního řádu. A právě dobrých vazeb na Pelikána měl Mečl zřejmě využít ve prospěch ruských zájmů v kauze Nikulin.
Výsledek byl ovšem rozpačitý – Mečl si sice za „předběžné projednání s ministerstvem spravedlnosti“vyfakturoval 300 tisíc korun, reálně si však s Pelikánem vyměnili jen pár textových zpráv, v nichž ministr nenapsal nic konkrétního. Pak následovala neshoda s objednateli služeb a tím příběh skončil. Je ale s podivem, do jak dubiózní hry se renomovaný právník Mečl nechal zatáhnout. Vlivní pražští advokáti se epizodě zdráhají uvěřit. „Je to obskurní, na advokáta neuvěřitelné a nechápu to. Lobbovat se musí umět,“glosuje ji jeden z nich. Ministr Pelikán reagoval, že ho to lidsky zklamalo a že siMečla „asi vymaže z telefonu“.
Stanislav Mečl se po odchodu z Kinstellaru usídlil v coworkingovém centru Opero – v prostoru, kde obvykle narazíte spíše na různé freelancery či hipstery. To budou asi „sousedi“koukat, kolik peněz si advokáti účtují za pár esemesek...