Místo, kde kvetou insolvence

Insolvenční správce platí za jedno z nejlukrativnějších povolání. Přístup k profesi je limitován náročnou odbornou zkouškou, odměnou za to je pak garantovaný přísun práce od státu. Správce nemusí klienty shánět, přiděluje mu je soud. Není přitom vázán jen na místo svého sídla, svoji klientelu může rozšířit tak, že si v každém kraji zřídí provozovnu. Tím si zajistí až sedminásobně vyšší příjem klientů, tedy i příjmů. Fungování těchto provozoven je však dlouhodobě problematické.

U vjezdu do železničního tunelu na pražských Vinohradech stojí uprostřed parkoviště stará administrativní budova. Před ní pokuřuje hlouček mladých cizinců, pracovníků jedné z desítek firem sídlících v budově. Každá firma, která zde sídlí, má u vchodu samostatnou informační tabulku. Přímo na vchodových dveřích je ale nalepená zalaminovaná cedule, která oznamuje, že v této budově má provozovnu přes čtyřicet insolvenčních správců.

Levná cesta k zakázkám

Chodba budovy posetá dveřmi z dřevotřísky připomíná spíš vysokoškolské koleje. Na oknech samotné kanceláře ve třetím patře pak nejsou závěsy, v rohu místnosti stojí na zemi rychlovarná konvice, uprostřed je stůl a čtyři židle. Za ním sedí podsaditý třicátník s pracovním zařazením „projektový manažer“. Takto opravdu vypadá provozovna více než čtyřicítky insolvenčních správců. Provozuje ji společnost Insolvence 2008, která správcům nabízí zajištění chodu provozoven v osmi krajích. Ta největší je v Kladně, kde zajišťuje „azyl“– a středočeské zakázky – 46 správcům.

Zlatá éra provozoven, kdy jeden správce mohl mít v každém okrese jednu, skončila před dvěma lety. Nově je možné mít „jen“jednu provozovnu v každém soudním kraji. Ústavní soud ale tehdy zároveň zrušil vyhlášku ministerstva spravedlnosti, která ukládala správcům osobní přítomnost na každé pobočce. A to nahrálo právě „superprovozovnám“.

Provozovna musí fungovat alespoň šest hodin týdně, přičemž samotný správce musí být na místě jen při přezkumu pohledávek věřitelů. Jinak může být zastoupen svým zaměstnancem, za nějž ale odpovídá. „Pracovník provozovny jedná za konkrétního insolvenčního správce a má s ním pochopitelně sjednanou smlouvu. Jeho jednání je tak vždy odpovědností daného insolvenčního správce a je vždy k vykonávaným činnostem proškolen,“vysvětlil LN Tomáš Valášek, výkonný ředitel Insolvence 2008, v jakém režimu „superprovozovny“fungují.

LN pražskou provozovnu navštívily s obecným dotazem na osobní bankrot. „Náš zaměstnanec vám poskytl veřejně dostupnou informaci o veřejných seznamech osob, poskytujících v dané věci poradenství. Sdělení nelze považovat za právní poradenství,“odpověděl Valášek na dotaz, jménem kterého z téměř padesáti insolvenčních správců projektový manažer s LN hovořil.

Podle Asociace insolvenčních správců (AIS) společné provozovny překračují hranu zákona. „Tak- zvané superprovozovny jsou nezákonný hromadný outsourcing, který vychází z naprostého nepochopení role správce v insolvenčním řízení,“řekl LN Michal Žižlavský, předseda rady expertů AIS a zároveň šéf největší tuzemské insolvenční kanceláře. Hlavní problém superprovozoven vidí právě v osobě jednající jménem desítek insolvenčních správců: „Správce nemůže při výkonu funkce zastupovat projektový manažer nebo dokonce zaměstnanec jiného insolvenčního správce. Odporuje to zvláštní povaze výkonu funkce správce, která se v řadě směrů blíží k výkonu veřejné moci.“

Insolvenční správci, kteří společnou pobočku využívají, jsou ale spokojeni. Podle svých slov tím vyzráli nad bohatšími kolegy, kteří si mohou dovolit zřídit skutečné pobočky. „Velkým štikám se vzalo žrádlo, proto křičí,“odvětila LN jedna brněnská insolvenční správkyně. Na druhé straně insolvenční správce z Olomouce se LN zdráhal odpovědět, zda vůbec kdy na „své“pražské provozovně byl. „Do toho novinám nic není. Pokud se mě zeptají z ministerstva, tak jim samozřejmě odpovím,“odsekl. Oslovení správci se ale shodli na jediném – na prostře- dí nezáleží, protože „dlužníci se soustředí hlavně na papíry“.

Insolvenční správci objevili vykutálený způsob, jak navýšit počet lukrativních případů. Klienty jim zajišťuje pouhá cedule na dveřích a sdílená omšelá kancelář.

Resort chce byznys zatrhnout

Ministerstvo spravedlnosti, které nad insolvenčními správci vykonává dohled, hodlá provozovny regulovat. Vyhláška už prochází legislativním procesem. Explicitně zakazují sdílení zaměstnanců a upravuje i materiální vybavení kanceláře. Z kontrol resortu totiž vyplynulo, že ne vždy správci pracují v dostatečně způsobilých místech. Pod lupou sleduje právě provozovny společnosti Insolvence 2008. „Problém je i v tom, že jedna osoba vykonává činnost pro všechny insolvenční správce. To považujeme za nezákonné. Přichází v úvahu i porušení mlčenlivosti,“sdělila LN Lucie Machálková z tiskového odboru ministerstva. Problémem je i nedostatečné zázemí. „Ve chvíli, kdy do provozovny přijdou víc než dva dlužníci, nedovoluje takové vybavení důstojný styk s nimi,“doplnila Machálková.

Firma Insolvence 2008 v reakci na vyhlášku poslalo ministerstvu tři stránky připomínek. Podle Valáška ministerstvo znemožní menším insolvenčním správcům vůbec provozovny zakládat.