Lobby za našince v EU
Vláda má na stole plán, jak Čechy ve službách Unie postrčit na lepší pozice
PRAHA/BRUSEL Ekolog Ladislav Miko se ve vrcholné české politice jen mihl – ve Fischerově vládě v roce 2009 zastával post ministra životního prostředí pouhých sedm měsíců. V Bruselu, kde s výjimkou krátkého vládního intermezza působil třináct let, to ale dotáhl až na samé nebe byrokratického aparátu.
Loni v létě ho Evropská komise povýšila do stupně s kódovým označením AD 16, vůbec nejvyššího, kterého lze ve službách Unie dosáhnout. Miko se tak stal prvním Čechem, který stanul na samém vrcholu funkční a platové pyramidy v EU.
Přesto se svou kariéru v Bruselu rozhodl ukončit. V aparátu EU to totiž chodí stejně jako na vojně – k hodnosti je třeba mít i odpovídající funkci. A tu Miko neměl. Výš než na post zástupce generálního ředitele pro zdraví a ochranu spotřebitele to v Bruselu nedotáhl. A to přesto, že stupněm AD 16 se může pochlubit jen čtyřicítka úředníků.
Věčné čekání na další postup bylo podle informací LN neveřejným důvodem, proč se Miko nechal přeložit. Od začátku letošního roku vede zastoupení Evropské komise v Bratislavě.
Právě Mikův případ byl také jednou z inspirací nové strategie podpory Čechů v evropských institucích. Plán, jak dostat více úředníků z Česka do vysokých pozic, by vláda měla schválit ještě tento měsíc.
Podle nové strategie by minis-
K 1. lednu 2018 pracovalo pro unijní instituce celkem 503 Čechů a Češek, z toho ovšem jen 14 ve vyšších manažerských pozicích. Mezi ty nejznámější patří:
Edita Hrdá vrchní ředitelka Evropské služby pro vnější činnost pro Ameriku
Irena Moozová ředitelka odboru Generálního ředitelství pro spravedlnost a spotřebitele
terstva měla vypracovat seznam vhodných kandidátů a ty pak v Bruselu systematicky tlačit na dobré pozice. A to jak formálně, tedy třeba na okraji jednání Evropské rady, tak čistě neformálně – například při pracovních schůzkách v restauracích.
Česko má zájem obsadit zejména posty v oblastech, které v EU dlouhodobě preferuje – bez ohledu na aktuální složení vlády. Sem patří zejména vnitřní trh, energetika, bezpečnost, migrace nebo doprava.
Státní tajemník pro EU Aleš Chmelař věří, že lobbování za Čechy v unijních institucích je „malá domů“, která se vyplatí. „Naši Češi v EU jsou absolutní profesionálové, kteří fakticky naši zemi reprezentují. Chceme jim mnohem aktivněji pomáhat,“řekl LN.
Faktem je, že nejde úplně o první snahu, jak české úředníky v EU
postrčit kupředu. Podobný akční plán vláda přijala již před třemi roky. Úspěchy, kdy se podařilo dostat Čecha nebo Češku do vrcholných pozic v Bruselu, by se ale daly spočítat na prstech jedné ruky.
„Češi obecně nespolupracují, nesdílejí. Uvítala bych systematičtější přístup ze strany ministerstva zahraničí a českého zastoupení v Bruselu,“míní eurokomisařka pro spravedlnost Věra Jourová. Sama se prý snaží být v tom aktivní a schopné lidi doporučovat dál. „Potkávám tu spoustumotivovaných lidí, o nichž se snažím mít přehled, kde zrovna pracují,“dodává.
Motivace pracovat pro instituce EU mladým Čechům a Češkám přitom nechybí. Ministerstvo zahraničí pravidelně pořádá „přijímačky nanečisto“, během nichž si lze vyzkoušet vstupní testy tak, jak je v reálu dělá Evropský úřad pro výběr pracovníků (EPSO).
Přípravku vždy vede pedagog francouzské École nationale d’administration (ENA), zřejmě nejprestižnější evropské líhně úředníků. A termíny v Praze a Brně bývají rychle obsazené.
V čem čeští zájemci o práci v institucích EU naopak zaostávají, je kariérní postup poté, co sítem vstupních testů EPSO projdou. Vyplývá to i z nejnovějších čísel Evropské komise.
K začátku letošního roku pracovalo pro unijní instituce 503 Čechů a Češek. Samo o sobě to není špatné číslo a Česko se může poměřovat i s některými „starými“členy EU. Obdobně je na tom třeba stejně lidnaté Rakousko nebo Švédsko.
Jenže pohled do vyšších úřednických pater dává tušit, že české euroúředníky je třeba postrčit kupředu. Na vyšších manažerských postech (od pozice AD 13 vzhůru) pracuje jen 14 byrokratů z Česka – pětkrát méně než Rakušanů nebo Švédů.
Muži v menšině
V jednom ale čeští úředníci ve službách EU z řady nevybočují – je mezi nimi jen třetinamužů. Práce pro unijní instituce je doménou žen.
A Češky najdeme i v nejvyšších patrech unijní politiky. Patří sem třeba eurokomisařka Věra Jourová, Edita Hrdá, která je vrchní ředitelkou evropské diplomacie pro Ameriku, nebo Eva Kružíková, jež vede právní tým Evropské komise pro vnitřní trh.