Spor o běžence štěpí německou vládu
Soudní dvůr Evropské unie včera přilil oleje do ohně vnitroněmeckého sporu o slučování rodin migrantů. Vyloučen není ani pád mladého kabinetu.
posledních měsících není téma, které by v Německu budilo větší emoce, než otázka slučování rodin migrantů.
Jen co se staronová koalice obou křesťanských stran (CDU/CSU) a sociálních demokratů (SPD) horko těžko dohodla na kompromisu, mohlo by být nyní všechno jinak.
Může za to včerejší verdikt Soudního dvora Evropské unie. Jeho soudci totiž rozhodli, že nezletilí běženci, kteří přišli do Evropy bez doprovodu dospělých, avšak během azylového řízení dosáhli plnoletosti, nepřestanou mít právo na sloučení rodiny. Pro Německo to může mít dopad v tom, že bude muset dosavadní úpravu pojmout „velkoryseji“.
Soudci v Lucemburku konkrétně posuzovali případ dívky z Eritreje, jež usilovala v Nizozemsku o azyl jako nezletilá. Ještě před ukončením řízení ovšem dosáhla 18 let a požádala, aby za ní mohli přijet její rodiče a tři nezletilí bratři.
Nizozemské úřady to zamítly s odůvodněním, že žena z Eritreje mezitím dosáhla 18 let. Teď budou muset v podobných situacích postupovat jinak, přičemž rozhod- nutí bude mít vliv i na ostatní státy EU, včetně Německa.
Tamní vláda před dvěma lety zmrazila slučování rodin pro běžence s takzvanou doplňkovou ochranou. Jedná se o uprchlíky, jimž například hrozí v jejich domovských zemích pronásledování nebo násilí, ať už ze strany státu, nebo jiných skupin obyvatelstva. Toto kritérium se dosud vzta- hovalo zejména na Syřany a Iráčany. Když začátkem letošního roku vznikala staronová vládní koalice CDU/CSU a SPD, patřila otázka slučování rodin k těm nejspornějším.
Výsledkem kompromisu je, že od srpna má být znovu obnoveno. Počet takto nově příchozích běženců ovšem za měsíc nemá překročit hranici jednoho tisíce a je- jich okruh má být omezen na manžele nebo rodiče. Naopak na sourozence se tato možnost vztahovat nemá.
Možnost požádat o příchod rodinných příslušníků by neměli mít lidé, kteří přišli během pobytu v Německu do konfliktu se zákonem, případně jsou považováni za potenciální nebezpečí pro stát. Bližší detaily zůstaly ale nejasné, včetně například otázky, na základě jakých kritérií bude dohodnutá tisícovka nejbližších rodinných příslušníků vybírána.
Kdo neumí jazyk, má smůlu
S upřesněním nedávno přišel ministr vnitra a šéf bavorských křesťanských sociálů (CSU) Horst Seehofer a okamžitě rozpoutal v koaliční vládě nové kolo sporů o migrační politiku. Levicovým vládním partnerům o tom předem neřekl a ti byli zaskočeni.
Navrhuje totiž, aby přednost dostali rodinní příslušníci žijící na nebezpečných místech. Naopak uprchlické tábory by měly dostat status bezpečných lokalit.
Dalším kritériem, jež Seehofer navrhuje, má být i materiální situace běženců v Německu, kteří požádali o sloučení rodin. Pokud bude například dokázáno, že se snaží zajistit své živobytí sami a zároveň vykazují pokroky ve znalosti němčiny, mají dostat přednost. Ministr vnitra to odůvodňuje tím, že právě tím může uprchlík prokázat svou ochotu zapojit se do většinové společnosti.
Aktuální spor mezi SPD a CSU zašel dokonce tak daleko, že se otevřeně hovoří o tom, že by kvůli tomu mohla předčasně skončit vláda, jež začala oficiálně pracovat teprve před necelým měsícem. Sociální demokraté vyčítají Seehoferovi, že svými návrhy jde daleko za rámec vládního programu. Prý mu záleží ve skutečnosti na tom, aby byl počet běženců, kteří přišli na základě slučování rodin, nižší než dohodnutých tisíc lidí měsíčně. Seehoferovi obhájci naopak tvrdí, že regulace počtu lidí u slučování rodin je jedním z mála způsobů, jak lze migraci řídit.
Pro tisíce Syřanů, kteří prchli do Německa před válkou, je ovšem dočasná stopka slučování rodin natolik velkou překážkou, že začali z Německa odcházet. Vyplývá to z rešerší televize ARD. Někteří z nich přitom opět využívají služeb pašeráků lidí. Tentokrát ale pro cestu z Evropy.