„Je mi bez ní líp. A jí beze mě taky“
Společně získaly zlato ve štafetě na juniorském i seniorském mistrovství světa, vyhrály tři závody Světového poháru i stříbro z olympiády. Lidsky to ale mezi biatlonovými hvězdami Gabrielou Koukalovou a Veronikou Vítkovou nikdy neklapalo. „ Už několik let spolu nemluvíme,“přiznala Koukalová ve své autobiografii.
PRAHA Otevřená zpověď, jíž biatlonistka Gabriela Koukalová napsala spolu s novinářem z MF DNES Martinem Moravcem, většinu lidí, kteří se kolem biatlonistky léta pohybovali, nešetří. Nejméně pak její kolegyně závodnice, mezi nimiž byla vždy „jiná“, jak zní i název knihy.
„Navenek možná vypadáme jako dobrá parta. Když se sportovkyním ze stejné země daří, nějak automaticky se předpokládá, že jsou kamarádky. Lidi si pak myslí, jakou máme na závodech pohodu,“píše Koukalová. „Ale do pohody měly poslední roky daleko. Někdy to byl spíš horor,“odtajňuje.
Dvojnásobná mistryně světa potvrzuje, co sportovní veřejnost mohla v náznacích vnímat z vyjádření Koukalové i ostatních biatlonistů. S muži problém neměla, vždyť před olympiádou v Soči v roce 2014 začala trénovat právě s mužským týmem. „Problém byl vždycky hlavně mezi mnou a Veronikou Vítkovou. Ostatní holky se jí chytají a tvoří proti mně většinu,“prozrazuje.
Negativní vztah mezi biatlonistkami údajně začal po olympiádě ve Vancouveru v roce 2010, kdy Koukalová měla přejít k trenérovi Jindřichu Šikolovi, jehož byla Vítková v tu dobu nejperspektivnější svěřenkyní. „Nechtěla jsem k ní a už vůbec ne k němu,“popisuje v knize.
Právě Šikolu obvinila Koukalová na začátku týdne u příležitosti vydání své autobiografie z toho, že mohl za její psychické problémy vedoucí až k poruchám příjmu potravy. Trenér veškerá obvinění odmítl.
„Každý rozumný člověk, který prošel vrcholovým sportem, musí uznat, že to, že jedla akorát snídaně a že byla na nějakých těch tamponech, je úplný nesmysl, protože to by asi nikdy takhle nesportovala a nezávodila,“bránil se nečekanému nařčení Jindřich Šikola pro Radiožurnál.
Podle Koukalové byl její vztah s Vítkovou a Šikolou v pořádku, dokud Vítková vyhrávala. „Řádit začal, až když jsem se zlepšovala. Nemohl přenést přes srdce, jak jsem líná a že skoro bez tréninku dokážu Veroniku porazit,“píše Koukalová ve své autobiografii. Dodnes je prý přesvědčená, že právě Šikola její vztah s Vítkovou zničil.
„Už několik let spolu nemluvíme. Snažila jsem se mnohokrát najít cestu, ale ona nechtěla. Je nám jedné bez druhé líp,“píše Koukalová.
Špatné vztahy uvnitř biatlonového týmu ilustruje Koukalová i na příběhu z jednoho z podniků Světového poháru: „Holky v jídel- ně vybraly stůl a sedly si k němu tak, aby na mě nezbylo místo. Kluci by tohle nikdy neudělali. A holky bez Veroniky taky ne. Ale pokud tam je, odstřihnou mě a nebaví se se mnou. Nevím, co jsem jim udělala,“posteskla si Koukalová v knize.
Skřípění mezi články ženské štafety si Koukalová vysvětluje rozdílným postojem k životu. „Na všem se snažím najít něco dobrého, což může vypadat falešně. Veronika je úplně jiná. Víc se upíná na negativní věci, na všem hledá chyby a často mluví o lidech za jejich zády. Většinu času bývá naštvaná a ostatním umí zkazit náladu,“popisuje majitelka dvou stříbrných medailí ze Soči.
Jak reaguje na nařčení z knihy Jiná sama Veronika Vítková? „Zatím jsem knihu nečetla. Až si ji přečtu, vyjádřím se k tomu,“řekla bronzová medailistka ze ZOH v Pchjongčchangu.
Zažila jsem podrazy a zášť
Koukalová v knize dále popisuje například zklamání, které údajně zažila po ženské štafetě na loňském MS v Hochfilzenu. „V cíli mi holky po čtvrtém místě ani nepřišly pomoct na nohy. Možná je tam nepustili, i to se někdy stává. Ale měla jsem pocit, že kdybych dojela pro medaili, určitě by mě objímaly,“popisuje Koukalová.
„Dokonce mě napadlo, jestli si nemyslí, že jsem závěr schválně vypustila. Já už přece medaili mám a jim žádnou nedopřeju,“naznačuje neblahou atmosféru v týmu. „Za ty roky jsem se naučila o ostatní holky příliš nezajímat. Zažila jsem od nich a jejich trenérů tolik podrazů a zášti, že mi to možná málokdo uvěří. A po téhle štafetě jsem si uvědomila, jak dobře mi jednou bude bez biatlonu a bez nich.“
Na závěr kapitoly o vztahu s Vítkovou Koukalová píše: „Lidi jsou různí a každý nemůže kamarádit s každým. Ale už nejsme malé holky a snad se k sobě zvládneme chovat dobře. Vždycky jsemměla pocit, že až z týmu odejdu, začne se Veronice dařit,“uzavírá Koukalová s tím, že své sokyni upřímně přeje úspěch.