Z Fourcada udělal bestii. Teď končí
PRAHA Čtyřikrát vyhrál olympiádu, dvanáctkrát mistrovství světa. Byl posledním mužem, který dokázal v celkovém hodnocení Světového poháru porazit Martina Fourcada. Emil Hegle Svendsen byl norským biatlonovým princem. Nyní se stejně jako Ole Einar Björndalen, se kterým byl tolikrát srovnáván, s kariérou loučí. Říkali mu Princ. Proč Princ? Protože krále biatlonové Norsko mělo v Ole Einaru Björndalenovi a on měl být jeho nástupcem.
Odmala slýchával, že jednou velkého Oleho nahradí. Že by mohl dosáhnout úspěchů jako jeho starší reprezentační kolega, ke kterému sám vzhlížel.
A sám Emil Hegle Svendsen tomu věřil.
Ne, takových úspěchů jako jeho starší kolega nedosáhl, přesto byly jejich kariéry propojeny až do úplného konce. Vždyť poté, co minulý čtvrtek na pódiu v tiskovém středisku v Oslu oznámil svůj tolikrát posouvaný konec kariéry 44letý Björndalen, na něj o čtyři dny později navázal i Svendsen.
Bylo pondělí 9. dubna, když naposledy coby sportovec předstoupil před norské novináře. Sedl si na připravenou židli, usmál se, ale v očích měl skelný pohled.
Bylo na něm vidět, jak je z té chvíle dojatý.
Přišel říci definitivní sbohem. „Končím, opravdu. Takhle jsem se rozhodl. Když jsem si v minulosti dal chvíli pauzu od závodění, neměl jsem problém znovu najít jiskru. Tentokrát to tak nebylo. Motivace se nevrátila,“popsal důvody svého odchodu do biatlonového důchodu.
Šest zlatých? Proč ne
Velkým talentem byl odmala. Na juniorském mistrovství světa získal čtyři zlata, jedno stříbro a dva bronzy. Od dvaadvaceti řádil ve Světovém poháru.
Aby zrychlil na lyžích, přešel v roce 2009 i na speciální model běžeckých bot Madshus, který byly vyrobeny speciálně pro kolegu Björndalena a byly lehčí než klasická obuv. Ale nebylo to pouze v botách.
Postupně vyzrál v komplexního závodníka.
Na střelnici dokázal udržet nervy ve vypjatých momentech jako málokdo. Díky fyzickým předpokladům pro sebe často rozhodl těsné finiše, dokázal skvěle načasovat formu a také měl spoustu sebevědomí.
Své webové stránky si zaregistroval s doménou Supersvendsen.com. Pod přezdívkou Supersvendsen vystupuje také na Twitteru a jako Superman se občas i choval.
Třeba když přijel na mistrovství světa do Nového Města na Moravě, neskromně prohlásil: „Umím si představit šest zlatých.“
Že by se stal prvním biatlonistou, kterému se něco podobného povedlo? No a co, někdo musí být první.
On se jím nestal, na Vysočině bral čtyři zlata a jeden bronz.
V roce 2010 poprvé a naposledy zvedl nad hlavu velký křišťálový glóbus pro vítěze Světového poháru.
Tehdy se říkalo, že mu bude v následujících letech patřit biatlonový svět.
A nebýt jednoho Francouze, taky bymu patřil, vždyť v následujících čtyřech sezonách skončil v celkovém hodnocení vždy druhý.
Ano, za Martinem Fourcadem.
On byl tím, díky komu se z francouzského biatlonisty stal takový fenomén a možná nejlepší biatlonista historie.
„Byl to právě Emil, díky komu jsem se stal lepším sportovcem. To on ve mně probouzel tu hladovou bestii, která ho chtěla neustále porážet. A to on mi uštědřil mé nejhorší porážky v kariéře,“říká Fourcade.
Čím dál častěji ho ale v průběhu zimy trápila zranění nebo nachlazení, která ho každý rok vyřadila z několika závodů Světového poháru.
I proto postupně ztrácel motiva- ci, přesto vždycky říkal: „Neodejdu, dokud se nevrátím na úplný vrchol.“
Na ten mu kromě rodiny a přátel pomáhala také snoubenka Samanta. Nyní se naopak on bude věnovat jí.
„Bylo to promě těžší rozhodnutí, než bych si býval myslel, že bude. Ale opravdu končím definitivně,“prohlásil v pondělí.
Král s princem odešli, norský biatlonový trůn je volný.