Muž, kterého Sověti unesli
PRAHA Byl jedním z nejschopnějších generálů československé armády. Ale Sověti mu nezapomněli, že bojoval v občanské válce proti bolševikům. A tak Sergej Nikolajevič Vojcechovský zemřel v sovětském gulagu, ačkoliv byl československý občan. Vojcechovský se narodil 28. října 1883 (16. října juliánského kalendáře) do šlechtické rodiny ve Vitebsku v carském Rusku. Jeho otec byl generálmajor Nikolaj Karlovič Vojcechovskij. V roce 1917 působil jako náčelník štábu několika ruských divizí a od srpna téhož roku jako náčelník štábu 1. čs. divize. V prosinci 1917 převzal v hodnosti podplukovníka velení 3. československého střeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova a počátkem roku 1918 byl povýšen na plukovníka. Po vypuknutí bojů proti bolševikům v květnu 1918 velel čeljabinské skupině čs. sboru. Obsadil Čeljabinsk a vedl úspěšné operace na Miass, Zlatoust, Jekatěrin- burg a Ufu. Na podzim 1918 se podílel na organizování ruské protibolševické lidové armády a byl povýšen na generálmajora. V roce 1919 bojoval proti komunistům v armádě admirála Kolčaka. Po porážce bílých armád odešel v roce 1920 do československého exilu. Přijal čs. občanství a vstoupil do čs. branné moci. Zpočátku velel 24. pěší brigádě v Michalovcích, od roku 1923 pak 9. divizi v Trnavě. V letech 1927–1935 byl zemským vojen- ským velitelem v Brně, od roku 1929 v hodnosti armádního generála. V letech 1935–1938 byl zemským vojenským velitelem v Praze. V době Mnichova velel 1. armádě, která měla čelit německému útoku na nejexponovanějším směru v západních Čechách. Po nacistické okupaci v roce 1939 byl jedním ze zakladatelů odbojové organizace Obrana národa.
V květnu 1945 byl přes čs. občanství zatčen v Praze sovětskou kontrarozvědkou, unesen a odsou- zen na deset let nucených prací. Zemřel 7. dubna 1951 v koncentračním táboře Ozerlag v Irkutské oblasti. V Rusku byl posmrtně rehabilitován v roce 1996. V roce 1997 obdržel in memoriam český Řád bílého lva 3. třídy.