Česká potíž: hledání spojenců
PRAHA Premiér v demisi Andrej Babiš Brusel často kritizuje za to, že obchází národní politiky. Na druhou stranu se na summitech EU cítí ve svém živlu a rád se potkává s jinými lídry členských zemí. V Bruselu stihl mezi čtyřma očima mluvit třeba s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem nebo rakouským kancléřem Sebastianem Kurzem.
Možná i proto Babiše nakonec vystrašila představa, že by v případě podpory vlády národoveckou SPD Tomia Okamury s takovými schůzkami mohl být konec. Je to ovšem jen jeden úhel pohledu. Hledání spojenců v EU, které Babiš považuje za klíčové, je mimořádně obtížné a naráží na dvě velké zdi. Země, které by k Česku mohly mít blízko, řeší především domácí problémy. A na ty evropské pro ně zase Česko nemá jasnou odpověď.
Patrné je to na Macronovi, který se za měsíc chystá do Prahy. Šéfa Elysejského paláce před rokem tehdejší premiér Bohuslav Sobotka oslavoval jako tvůrce sociálnější Evropy, kterou si přejí i Češi. Jak taková Evropa vypadá, se mohl přesvědčit loni v létě. Macron si tehdy pozval „na kobereček“Sobotku a tehdejšího slovenského premiéra Roberta Fica. Ne do Elysejského paláce, ale do Rakouska – před večerní návštěvou Salcburských hudebních slavností. Oběma politikům z východu Macron řekl, že posílat zaměstnance na Západ, ale nedat jim plnou tamější mzdu je „zrada“.
Za rok se v tomto ohledu nezměnilo nic. A přestože Babiš vládne francouzštinou a Macronových pár hodin v Praze tak může odlehčit, pro Francii Česko zůstává zemí levné práce a tím i nekalé konkurence na unijním pracovním trhu. Navíc není součástí eurozóny a ani se do ní nechystá. A právě na společné měně a poli- tické spolupráci spojené s eurem Macron staví.
O něco slibněji vypadá pro Česko spolupráce s Německem, která v rámci takzvaného strategického dialogu běží napříč ministerstvy. Je to ovšem jen denní byznys. Mezi čtyřma očima proběhla od loňských voleb jediná schůzka na vrcholné úrovni. Nebyl na ní Babiš, ale šéf sněmovny Radek Vondráček (ANO), který se sešel v Berlíně s předsedou Bundestagu Wolfgangem Schäublem.
Pro Němce jsou ekonomicky i politicky klíčové dobré vztahy především s Polskem. Politicky výhodné je také Maďarsko – především díky tomu, že premiér Viktor Orbán je pravidelným hostem sjezdů bavorských křesťanských sociálů (CSU).
Nic takového Česko nenabízí. „Merkelová vůči Česku vyčkává, Babiše si vyhodnotila jako premiéra s nejistou budoucností. Čekala nějaký jasný signál směrem k EU, ten ale z Prahy nepřišel,“řekl LN analytik, který pravidel- ně konzultuje politiku zemí Visegrádu se zástupci Spolkového kancléřství. Merkelová ovšem řeší především domácí politiku – nejen restart velké koalice se sociálními demokraty, která v personální rovině příliš nefunguje, ale i své nástupnictví – včetně politické výchovy adeptky na „novou Merkelovou“, kterou je generální tajemnice CDU Annegret Krampová-Karrenbauerová.
Zatím nenaplněný zůstává i český sen o partnerství s Rakouskem, o němž loni na podzim Babiš prohlašoval, že by se mohlo stát přidruženým členem visegrádské čtyřky. Impulzem měla být společná kritika EU za příliš otevřenou migrační politiku a odmítání uprchlických kvót.
Formát rozšířené V4 ovšem v Rakousku žádnou podporu nezískal. A také představa našich jižních sousedů jako kritiků unijní politiky migrace vzala zasvé.
Rakouský ministr vnitra Herbert Kickl za Svobodné (FPÖ), tedy stranu, kterou Babiš nepří-
ANALÝZA
mo přirovnává k Okamurově SPD, je sice pro zřízení tranzitních zón mimo území EU, kde by migranti žádali o azyl, zároveň ale tento týden zdůraznil, že s nějakým rychlým obratem stávajících unijních pravidel nepočítá.
Partneři v západní Evropě se míjí s tím, co by od nich očekávali čeští politici.
USA o krok blíž
Možná paradoxně se naopak Česku o kus přiblížily USA – zdaleka ne jen kvůli vydání údajného hackera Jevgenije Nikulina. Česko může nabídnout hned dva zajímavé kontrakty – na dodávku armádních vrtulníků Bell a na dostavbu Temelína. Ne nutně by takový dar do USA musel přivézt právě Zeman, který už na pozvánku do Bílého domu rok a půl marně čeká.
„Může se naskytnout příležitost pro cestu vysoce postaveného českého představitele,“řekl tento týden v LN americký ambasador Stephen B. King. Jakkoliv to může znít tajemně, pro Česko by to znamenalo, že se sejde nabídka s poptávkou. Tedy přesně ta kombinace, která se zatím v EU nedaří.