Všichni jsme byli ti indiáni
LN S Milošem Formanem jste byli nejenom spolupracovníci, ale i kamarádi...
Je to pro mě těžká rána a budu si na to špatně zvykat. Teď to cítím jako útok na svou psychiku a nevím, jak se s tím vyrovnám. Už jsme se moc nestýkali a byly i doby, kdy jsme si nerozuměli, ale to nic nemění na tom, že jsme byli dobří přátelé. Jak pracovně, tak mimopracovně jsem s ním prožil nejkrásnější chvíle života.
LN V poslední době už byl asi hodně nemocný. Byli jste v nějakém kontaktu?
Nemocní jsme byli oba, Miloš z těchto důvodů odmítal létat, takže zbývaly sporadické telefonáty. On si ale vždy dával pozor, aby nebylo vidět, že ho trápí choroby, že je na tom špatně. Mluvil jak za mlada a říkal, že je všechno v pořádku. LN Čím byl podle vás jako režisér výjimečný?
Miloš by nejlepší režisér, s kterým jsem kdy dělal, blížil se mu ještě František Vláčil. Vymykal se všemu, čemu jsem já byl léta letoucí zvyklý na Barrandově, obojímu se říkalo režie, ale byl to nebetyčný rozdíl. Když točil, okolí pro něj neexistovalo, i o poledních přestávkách byl zavřený ve svém přívěsu a pohroužený do práce, komunikovat začal až večer po poslední klapce. Byl nesmírně poctivý a pracovitý, jednu dobu jsem byl s ním v Americe a účastnil jsem se kamerových zkoušek; tak precizní a dokonalý přístup, jaký měl on, jsem nikdy neviděl. Vzpomínám, jak hledal herce na malou roli zápasníka sumo. Připravil celou scénu a tam přišlo dvacet adeptů a on to s každým projel, i s tím, který to podle mě absolutně nemohl dělat. Prostě musel mít jistotu, že vybere toho, kdo bude nejvhodnější. Také jeho výběr herců byl vždy naprosto dokonalý.
LN V čem především byl jiný než ostatní?
Pro mě mělo největší význam to, jak postupoval při přípravě filmu, tím se velmi lišil, a i proto byl tak úžasný. Velká část světových režisérů staví své filmy na hvězdách. Dostanou scénář a jdou shánět ty nejprofláknutější hvězdy. To u Formana neexistovalo. Vybral toho, který odpovídal jeho představám. Já říkám, že Forman nepoužíval hvězdy, ale dělal je.
Malíř, kostýmní výtvarník a scénograf Theodor Pištěk (* 1932) říká, že s Formanovým odchodem se bude těžko vyrovnávat. Vzpomíná na jeho profesionalitu a absolutní soustředění, jaké do té doby v českém filmu nezažil. Za nejlepší Formanův film považuje Přelet nad kukaččím hnízdem, který vidí jako skvělý portrét doby a své generace.
LN Jak vypadala vaše společná práce?
Pro něj bylo typické, že poskytoval volnost. Byl zaměřený na to své, na režii, herce, scénář, děj, a k tomu potřeboval lidi, které si vybral, protože věděl, že se na ně bude moct spolehnout. Lidi, o kterých byl přesvědčený, že budou pracovat pro jeho film přesně tak, jak potřebuje.
Neztrácel čas, aby vám vykládal, jak mají být dlouhé sukně nebo že herečka má být růžová. Přinesl jsem návrhy, on je schválil a tím to skončilo, už jsme spolu pak nevedli žádné vážné debaty, jak to má vypadat. Tím, že si někoho vybral, dal mu důvěru. Už při prvním hovoru věděl, jestli je to ten, kdo mu vyhoví.
LN Který jeho film máte nejraději?
Odjakživa jsem miloval Přelet nad kukaččím hnízdem, a když ten film končí, pokaždé se mi chce brečet. Když indián Bromden vytrhne ten těžký pult z podlahy a prorazí jím zadrátované okno a má před sebou vysněnou svobodu. Ví, že nebude taková, jak si představoval, ale konečně se dočkal.
To byl portrét naší doby, naší generace, všichni jsme byli indiáni, kteří chtěli prorazit to okno a utéct ven. To byl nejlepší biják mého života.