Na chemii nesahej

Svým útokem Západ ukázal Sýrii meze své citlivosti

Dějiny občas připraví událost sloužící za projekční plátno postojů – bez velkých ohledů na to, co se opravdu stalo. Příkladem je sobotní útok USA, Francie a Británie na cíle v Sýrii. Řekněme rovnou, že na konkrétní cíle spjaté s chemickými zbraněmi. A že útok si podle prvních informací nevyžádal oběti na životech. Jenže projekční plátno upřednostňuje vyhrocené pohledy. Proti sobě stojí dva hlavní. Jednak ten, který v akci vidí pošlapání syrské suverenity, aniž by byl k dispozici jednoznačný důkaz o vině a aniž by pro něj byl mandát. (Tento pohled svádí pod jeden prapor Vladimira Putina, Miloše Zemana či Václava Klause mladšího.) A pak je tu pohled ryze morální: Baššár Asad je ztělesněné Zlo a jakákoliv akce proti němu je příliš slabá, než aby ji bylo možné náležitě ocenit. Ve skutečnosti to až tak vyhrocené není.

Za prvé. Z prvních reakcí zaujala ta, kterou přinesl web The New York Times: Rusko oznámilo, že útok neohrozil žádný z jeho životních zájmů. To je důležité. Podle bývalého šéfa Rady národní bezpečnosti Jaakova Amidrora se podobně chová Izrael: Rusko v Sýrii nechává Írán stavět infrastrukturu proti Izraeli, ale zároveň nechává Izrael útočit na základny Íránu. Jen když přitom vynechá ruská zařízení.

Za druhé se ukázalo, že Donald Trump není až takový egomaniak a šílenec, za jakého je vydáván. Ne snad, že by čekal na mandát od Rady bezpečnosti OSN, ale už předem prohlásil, že hájí mezinárodní dohodu o zákazu chemických zbraní přijatou už po první světové válce. Takže de facto přijal klasickou roli USA coby světového četníka, jen postupuje důsledněji než Barack Obama v září 2013.

Za třetí. Podle dosavadních informací nebyl při útoku nikdo zabit, což vypovídá o nadřazenosti americké technologie nad tou, kterou disponuje Asad (tím není řečeno, že Rusko mu nemůže dodat lepší). A tady se naskýtá otázka. Když už to šlo tak hladce s odvetou za chemické zbraně, proč Západ vedený Amerikou nešel dále a neuškodil Asadovi i jinde na syrských bojištích? Nabízí se očividná odpověď. Západ už akceptoval „fakta na zemi“– prostě fakt, že Asad s pomocí Ruska a Íránu vítězí a že s tím žádná jiná síla už nehne.

Úhrnem. Západ si v sobotu dopřál morální gesto, které mu získá politické body doma a přitom reálně neuškodí Moskvě. Ale ve skutečnosti říká Západ Asadovi toto: Srovnej Sýrii do latě, jak umíš, třeba brutálně. Ale nesahej přitom na zakázané zbraně. Na to – a jen na to – jsme citliví. Zbyněk Petráček