Žalobci volají po nezávislosti

Jen málokdy uvidíte pohromadě tolik vrcholných představitelů státního zastupitelství jako minulé úterý na konferenci, kterou hostila horní komora parlamentu. Cílem setkání bylo zamyslet se nad budoucností veřejné žaloby a jejího zakotvení v českém ústavním systému. Prezident pořadatelské Unie státních zástupců (USZ) Jan Lata uvedl, že jej ke konání konference na toto téma inspiroval Pavel Rychetský, když loni v září na Ústavním soudu přijal zástupce sdružení polských prokurátorů Lex super omnia.

Byť se v souvislosti s Polskem více mluví o dění kolem soudnictví, tamní vláda již v roce 2016 ovládla i veřejnou žalobu. Funkci generálního prokurátora sloučila s pozicí ministra spravedlnosti, který získal rozsáhlé pravomoci v personální oblasti. Výsledkem byla řada degradací politicky „nepohodlných“prokurátorů z vedoucích pozic. Tato mocná figura navíc může zasahovat do jakékoliv živé kauzy, kteroužto pravomoc v Česku nemá ani nejvyšší žalobce.

Polské memento podvolení veřejné žaloby vůli politického režimu přitom je třeba brát vážně i u nás. Jan Lata připomněl, že jediné ústavní ustanovení zakotvuje státní zastupitelství jako součást exekutivy a takřka vše svěřuje zákonné úpravě – parlament je tak podle prezidenta USZ v podstatě neomezený.

„Státní zástupci nejsou zcela šťastni z toho, že jsou zařazeni do moci výkonné. Ale už jsme se s tím naučili žít a nebudí nás to ze snu,“řekl Lata s tím, že je namístě zkoumat, zda je dnešní řešení optimální a zda nenastal prostor pro změnu.

Chybí politická vůle

Nejde o radikálně nové myšlenky, jak podotkl předseda senátního ústavně-právního výboru Miroslav Antl (ČSSD), jenž v řadách státních zástupců strávil přes dvě dekády. „Reformu státního zastupitelství, která by směřovala k posílení jeho nezávislosti, se bohužel zatím nepovedlo prosadit,“připomněl anabáze kolem nového zákona o státním zastupitelství. Ten vznikl za koaliční vlády Petra Nečase (ODS) a počítal se zrušením vrchních státních zastupitelství v Praze a Olomouci a naopak zakotvením protikorupčního speciálu.

Obdobný návrh předložil i kabinet Bohuslava Sobotky (ČSSD), poslanci jej však v minulém volebním období ani neprojednali. „Ten zákon byl odsouzen k ne- úspěchu. Všichni kromě našeho hnutí jej odmítají, neboť nechtějí posilovat nezávislost státního zastupitelství,“podotklministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) v zářijovém rozhovoru pro LN.

Přítomné justiční špičky i profesoři práva se vesměs shodli na tom, že je namístě komplexnější revize postavení státního zastupitelství v ústavním systému.

„Státní zástupci cítí, že by v ústavě měli být zakotveni trošku někde jinde než v hlavě moci výkonné,“řekl nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman s tím, že jde o druhově justiční orgán, který však nevykonává soudní moc – stojí tak kdesi na pomezí výkonné a soudní moci. Nejvyšší žalobce připomněl loňské kulaté stoly o možných ústavních změnách, kde zazněly čtyři varianty možného vývoje. Buď se nezmění nic, nebo se zařazení státního zastupitelství vyřeší mezititulkem v ústavě, nebo se vyčlení jako zvláštní hlava, nebo bude převedeno do hlavy věnované soudní moci. Zeman však podotkl, že razantnější změny v podobě některé ze dvou posledních variant neměly výraznou podporu.

Podle Zemana však nemá smysl řešit jednotlivé otázky odděleně a naopak vyzval k tomu, aby se po třech dekádách od změny režimu přistoupilo ke komplexnější reformě celé justice. „Mohly by nám stačit tři články soustavy? Osobně se domnívám, že ano. Máme 86 soudních okresů – není to mnoho? Nebo snad málo? To jsou všechno relevantní otázky a našli bychom jich podstatně více,“řekl Zeman s tím, že státní zastupitelství je zkrátka jen jedním z témat, které je v rámci justiční reformy třeba řešit.

Dále zmínil i evergreen, zda by mělo justici spravovat minister- stvo spravedlnosti, nebo zda zakotvit určité samosprávné prvky.

Státní zástupci opět oživili úvahy o tom, zda by nemělo být změněno jejich ústavní postavení. Zařazení mezi orgány výkonné moci se jim dlouhodobě nepozdává, ústava navíc neposkytuje žádné záruky nezávislosti na politické moci.

Principy patří do ústavy

Experti na konferenci kromě systematického zařazení státního zastupitelství v ústavě řešili i to, zda by přímo základní zákon neměl obsahovat nějaké garance nezávislosti veřejné žaloby na politické moci.

Profesor pražské právnické fakulty Aleš Gerloch má za to, že by ústava měla upravovat proces jmenování (a odvolávání) nejvyššího státního zástupce.

„Měl by mít podobné postavení jako prezident Nejvyššího kontrolního úřadu,“uvedl. Osobně by se také přikláněl k vyčlenění státního zastupitelství do samostatné hlavy ústavy – přece jen se od soudů výrazně liší. Zatímco žalobce musí být imunní politickým vlivům, ale jinak vykonává trestní politiku státu, soudce oproti tomu „jen“rozhoduje kauzy, které se mu dostanou na stůl – a to i v případě, kdy na jedné straně stojí stát, případně vrcholný politik.

Dlouholetý ústavní soudce Jan Musil řekl, že by si zakotvení na ústavní úrovni zasloužil jeden ze základních principů trestního práva, že státní zástupce je povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví. Musil má za to, že by se tím mohlo zamezit „zametání kauz pod koberec“.

Připomněl také, že podle rozhodovací praxe Ústavního soudu je nezávislost státních zástupců poněkud jiná než ta, které požívají soudci. Argumentace plyne hlavně z nálezu o platech státních zástupců z roku 2011, kde Ústavní soud jasně řekl, že státní zástupci nejsou chráněni proti zásahům do platů jako jejich kolegové ze soudů. Musil však zdůraznil, že nález tehdy prošel jen těsnou většinou, sedm soudců sepsalo disentní stanovisko (včetně něj) a že v budoucnu se může postoj Ústavního soudu změnit.

Odborníci se však shodli na jedné věci – lepší ponechat systém v současné, byť nedokonalé podobě, než jej překotně a radikálně měnit. „Vždy je třeba se ptát, zda je k řešení problémů opravdu nezbytné měnit zákony,“vyzval k opatrnosti také končící ministr Pelikán.