Naše oběti teroru

Chomutovská zabijačka a limity sebeobrany

íká se, že by v kuchyni neměly být snadno dostupné dlouhé nože – zejména pokud partneři popíjejí alkohol. Po chomutovské tragédii bychom to poučení měli posunout: v kuchyni bychom neměli mít ani snadno dostupné střelné zbraně. Ačkoli nám mnozí vrcholní politici tvrdí opak.

Střelba v Chomutově ukazuje, jak matoucí bývají první dojmy. Ty naznačovaly klasický zkrat v soužití tmavých se světlými, kdy dlouhodobě nashromážděné napětí exploduje v jednom kritickém okamžiku: jeden muž už nevydržel noční „bordel“a sjednal pořádek třinácti ranami ze své beretty.

Tragédie je to veliká. Člověk přišel o život, rodina o syna, žena o přítele. Ale do značné míry je zničený i život střelce, jenž podle všeho chtěl jen „zastavit teroristu“. Tuto jeho obranu nezpochybňují ani žalobci, ani příbuzní oběti. Střelec, jenž vyfasoval dvanáct a půl roku v káznici, jen propadl panice a mesiášství. „Já nešel nikomu ublížit, já šel pomoci. Chránil jsem lidi. Vzpomněl jsem si na všechny ty nechutné útoky auty z jiných zemí. Rozhodl jsem se jít ven těm lidem pomoci.“

Ta národní psychóza je vskutku děsivá: ačkoli jsme neměli ani jeden teroristický útok, strach z teroristů zapříčinil dvojnásobnou srážku vlaku se stromy (případ seniora pod Bezdězem) a teď stál dokonce i život člověka.

Střílet na člověka je krajně ošemetná věc, zvlášť když si nemůžeme být jisti, zda jde o zločince. I speciálně školení policisté občas udělají chybu. V Izraeli, jenž má s terorismem takřka každodenní zkušenost, jsou zákony o zbraních přísnější než ty americké, a dokonce i než ty evropské. Jen málokdo žádá o zbrojní pas a ti, kdo tak učiní, musejí doložit, že zbraň opravdu potřebují. Přísnými testy pak polovina neprojde, i když jsou duševně zdraví a bezúhonní. A to v zemi, kde armádní výcvik a střelbu mají za sebou všichni, kluci i holky.

Chomutov by pro nás měl být varováním: nenaslouchejme falešným prorokům, kteří, ač držitelé modré knížky, sami volají po ozbrojování národa. Jak vidíme, tento boj zatím škodí víc než teroristé. Petr Kamberský