O kulturním významu železnice
Vsobotu zde kolega Martin Zvěřina kritizoval postoj ministerstva dopravy, které přes sliby ministra Ťoka a bývalého i současného premiéra odmítá opravit 200 metrů kolejí na lokální trati Lovosice–Teplice. Zatímco trať v délce 36 kmbyla ve složitém terénu Českého středohoří vybudována v letech 1896–1897 za 15 měsíců, dnes je už pět let neprůjezdná kvůli 200 metrům sesutých kolejí.
Ponechme stranou politický aspekt věci, v němž je podstatné, že někdo na ministerstvu dopravy zřejmě účelově udělal z banální opravy celkovou rekonstrukci trati, která je nepotřebná a investici by prodražila na neúnosnou míru. Porovnejme si ještě dvě historická čísla.
Za posledních deset let dokázal český stát vybudovat 182 kilometrů nových dálnic. No a teď si tipněte, kolik se u nás postavilo železničních tratí ve srovnatelném období v letech 1866–1875? Nápověda: je to opravdu vysoké číslo. Takže 3325 kilometrů nových železnic. Ano, naši předci před sto padesáti lety, kdy se stavělo pomocí lopat, krumpáčů a koňských povozů, dokázali za stejnou dobu postavit skoro dvacetkrát více železnic než my dálnic. Chce někdo ještě nějaký další doklad toho, že žijeme v úpadkové době?
Když se chlubíme nejrůznějšími českými „nej“, většinou zapomínáme na to, že naše železniční síť je druhá nejhustší na světě měřeno na rozlohu území a osmá nejhustší na počet obyvatel. I v absolutním srovnání stačí našich zhruba 9600 km železnic na 24. místo na světě. Česko se naštěstí vyhnulo neprozíravému rušení lokálek, které po druhé světové válce zasáhlo země západní Evropy. V letech 1937–1988 bylo v Československu zrušeno jen 550 km tratí. I úbytek po roce 1989 byl doposud relativně mírný.
Při rušení lokálních tratí se většinou argumentuje jejich nerentabilitou. To je však jen jedno z kritérií, a to zdaleka ne to nejdůležitější. Lokální tratě mají především kulturně-historickou a krajinotvornou hodnotu. Většinou jde o svébytné technické památky, které upomínají na rozmach industriální revoluce. Železniční infrastruktura dotváří českou kulturní krajinu stejně jako rybníky nebo barokní kostelíky na kopcích.
Zatímco v době svého vzniku byla lokální železnice avantgardou pokroku a oproti koňskému povozu představovala revoluci rychlosti a pohodlí, dnes nedokáže v pohodlí ani rychlosti soutěžit s auty. Ale nabízí jiné hodnoty: zážitek pomalu plynoucí krajiny, blízké setkávání se spolucestujícími, bezpečí. To sice neocení člověk spěchající do práce, ale pro turisty by mohlo jít o magnet. Naše země se prezentuje ve světě sloganem „Česko, země příběhů“. A jedním z těchto příběhu, příběhem se skutečně velkým P, by mohl být příběh české železnice. Místo aby tohoto potenciálu ministerstvo dopravy využilo, přemýšlí, jak dělat z lokálních drah cyklostezky. Takovým příběhem ale nikoho nenadchnete.
Lokální tratě mají především kulturně-historickou a krajinotvornou hodnotu. Většinou jde o svébytné technické památky. Železniční infrastruktura dotváří českou kulturní krajinu stejně jako rybníky nebo barokní kostelíky na kopcích.