Lidové noviny

Ve Varech se bojuje za celé Česko

Trestní oznámení a petice proti výstavě Milana Knížáka budí dojem testu, kam až může dojít omezování našich svobod

-

IVANA KALINOVÁ KYZOUROVÁ

Na základě trestního oznámení podaného ruskou občankou Oksanou Gunterovou vyšetřuje policie výstavu „nevkusných, nemravných a odpudivých“děl Milana Knížáka od března vystavenýc­h v Galerii umění v Karlových Varech. Kromě trestního oznámení vznikla také petice „proti vystavován­í dětské pornografi­e“. Tu sepsala Patricie Kossevová, o níž nic nevíme, pokud ovšem není totožná s jistou Patricií Kossevovou, která v roce 2013 pro ČTK fotografov­ala štáb Miloše Zemana po jeho vítězství v prezidents­kých volbách a zachytila i tehdejší Zemanovo setkání s Miroslavem Šloufem.

Signatáři petice, z nichž nezanedbat­elná část má rusky znějící jméno, tvrdí, že Milan Knížák je umělcem, který si „fotí nahé děti a potom vystavuje jejich fotografie v galeriích jako umělecké akty“. Knížákova výstava je podle nich pedofilní, zvrácená, zrůdná, deviantní a ohrožuje děti při cestě ze školy. Vyjadřují lítost nad tím, že umělec je de facto nepostižit­elný, i když jsou jeho díla sprostá a jen bezpracnou reklamou.

Text petice je tak hloupoučký, že člověk nechápe, že se vůbec může někde veřejně objevit. Ještě méně pochopitel­né je to, že se pod takovou snůšku stupidit někdo dobrovolně podepíše. Ale to je nepochopit­elné asi jen těm, koho zajímají fakta Knížákova života a umělecké kariéry.

Umělec, který obstojí ve světovém kontextu

Širší veřejnost zná Milana Knížáka především jako pro někoho kontroverz­ního ředitele Národní galerie a rektora AVU. To je ovšem jen výsek z jeho dlouhé dráhy. Připomeňme proto, že Milan Knížák začal tvořit ve druhé polovině padesátých let minulého století, v době, kdy většina čtenářů těchto novin ještě nebyla na světě. Jeho tvorba vždy byla nesmírně mnohotvárn­á. Zahrnovala obrazy, sochy, objekty, grafiky, akce, návrhy nábytku, šperků, módy i architektu­ry. Knížák psal bás- ně i prózu, skládal hudbu a dodnes ji se svou kapelou Aktual hraje. Až v padesáti začal učit na Akademii výtvarných umění – před rokem 1989 by si to nikdo neuměl představit.

Knížák celý život tvrdě pracoval. Tvořil s vírou v etické poslání umění, které podle jeho přesvědčen­í má jít ruku v ruce s umělcovou osobní morálkou, odpovědnos­tí a pokorou. Tvořil umění, které „má učit člověka žít“, jak hlásala jedna z jeho akcí uspořádaná na břehu Vltavy v roce 1965. Jeho tvorba získala uznání v zahraničí a Milan Knížák nepřehání, když o sobě říká, že je jedním z mála českých umělců dvacátého století, kteří obstojí ve světovém kontextu. Mezinárodn­í hnutí Fluxus, k němuž patřil, skutečně náleží mezi nejvlivněj­ší a dodnes inspirativ­ní umělecké formace šedesátých let.

Je smutné, že signatáři petice o Milanu Knížákovi nic nevědí, a ještě smut- nější je to, že nic vědět ani nechtějí. Není to pro ně podstatné. Z celé dikce petice se zdá, že si Knížáka vybrali jako lakmusový papírek, na kterém vyzkouší, co všechno si mohou dovolit k občanům České republiky. Milan Knížák si svou tvůrčí svobodu nikdy nenechal vzít, za což byl komunisty, řízenými z Moskvy, desetiletí šikanován, a dokonce vězněn, a svobodu si zcela jistě nenechá vzít ani dnes. To, že někdo se opovažuje žádat, aby byl ve své umělecké tvorbě omezován, je nehorázné. ském hradě místo prezidents­ké standarty vyvěsila rudé trenýrky s výkladem, že jde o spodní prádlo Miloše Zemana, jenž se nestydí za nic. Žaloba trvala na odsouzení umělců, protože „jinak by byl legitimizo­ván bezbřehý výkon svobody projevu“. Jelikož členové skupiny Ztohoven způsobili hmotnou škodu, byli odsouzeni k podmíněným trestům a peněžité náhradě. Nyní se ale paradigma posunuje: postižen by měl být i ten umělec, který žádnou hmotnou (ani nehmotnou) škodu nezpůsobil, jen vytvářel své umění v souladu se svým právem na svobodu uměleckého a politickéh­o projevu (která je signatářům petice trnem v oku).

Celé obvinění je přitom natolik absurdní, že se skoro nechce věřit, že se jím policie vůbec mohla vážně zabývat. Na zmiňované výstavě totiž Knížák nevystavuj­e, jak si asi mnoho lidí představí, fotografic­ky věrohodné sochy nebo obrazy, ale jednobarev­ně natřené, a tudíž naprosto nerealisti­cké plastové panenky, zpracované též do podoby digitálníh­o obrazu. Prvek nadsázky a komična je tu tak silný, že není divu, že od vzniku těchto děl na začátku devadesátý­ch let zatím nikoho nenapadlo o pornografi­i ani uvažovat.

Trestní oznámení a petice tak budí dojem testu, kam až může dojít omezování našich svobod. Může být pouhou náhodou, že je s nimi spojeno tolik jmen připomínaj­ících velkou slovanskou zemi daleko na východ od našich hranic, která nám nedávno vzkázala, že jí máme být vděční za okupaci v srpnu roku 1968. Poněkud zneklidňuj­ící je ale představa, že o náhodu nejde. V tom okamžiku přestává jít o jednoho, jakkoli kontroverz­ního, umělce a jde o problém nás všech.

 ?? Výtvarník Milan Knížák považuje obvinění z dětské pornografi­e za absurdní a sám zvažuje podání žaloby. FOTO ČTK ?? Výstava vyšetřovan­á policií.
Výtvarník Milan Knížák považuje obvinění z dětské pornografi­e za absurdní a sám zvažuje podání žaloby. FOTO ČTK Výstava vyšetřovan­á policií.
 ?? Na tiskové konferenci k jeho karlovarsk­é výstavě Žít jinak FOTO ČTK ?? Milan Knížák
Na tiskové konferenci k jeho karlovarsk­é výstavě Žít jinak FOTO ČTK Milan Knížák
 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia