Smíme „vylepšit“člověka?
Genové inženýrství otevírá lidstvu dosud netušené možnosti. Vědci však sami nastolují i otázky týkající se biologické bezpečnosti, společenských dopadů a etických souvislostí.
Vsrpnu roku 2017 oznámil tým amerických genetiků pod vedením ruského biologa Šukrata Mitalipova úspěch při opravě dědičné informace přímo v oplozených lidských vajíčkách. Vědci v nich korigovali chybu, která má u dospělého člověka za následek těžké poškození srdečního svalu. Při nápravě defektu dosáhli nebývalé spolehlivosti a přesnosti. Ani na okamžik neuvažovali o tom, že by se z embryí narodily děti. Přesto vyvolal experiment bouřlivé diskuse.
Podobné pokusy naznačují možnosti, které se nám dnes díky genovému inženýrství otevírají. Už brzy se můžeme dostat do situace, kdy genetické úpravy lidských embryí nebudeme moci odmítnout s jednoduchým odkazem na nespolehlivost a nebezpečnost celé procedury.
Proto bychom se už dnes měli vážně zabývat hledáním odpovědi na otázku: Smíme všechno, co umíme?
Na konci roku 2015 rokovali ve Washingtonu přední experti o revoluční technice genového inženýrství shrnované pod označení „editace genomu“. Mnozí, včetně předsedajícího Davida Baltimora, viděli ve washingtonském setkání obdobu takzvané asilomarské konference. Na tu se v roce 1975 sjeli do Kalifornie přední světoví genetici, aby se poradili, jak postupovat ve chvíli, kdy se genové inženýrství zrodilo a kdy jen málokdo tušil, co všechno slibuje a čím hrozí.
Účastníci konference ve Washingtonu jasně deklarovali, že výzkum nových technik genového inženýrství nelze zastavit. Pro lidstvo jsou obrovským příslibem a už v blízké budoucnosti se nám mohou hodit při řešení zásadních problémů lidské civilizace. Zároveň vědci ve Washingtonu vyzvali kmaximální obezřetnosti při zaváděním výsledků tohoto výzkumu do praxe.
Mnohým vědcům to však nestačí a volají po důkladnější diskusi, než jakou nabídlo washingtonské setkání genových inženýrů.
Prožíváme genetickou revoluci
Před pěti lety dostali molekulární genetici do rukou zcela nový, revoluční nástroj označovaný jako CRISPR-Cas9. Ten dovoluje s dosud nevídanou spolehlivostí a účinností měnit dědičnou informaci mikrobů, rostlin a živočichů včetně člověka na přesně vybraném místě. Technika je relativně nenáročná a v neposlední řadě levná. Pracovat s ní může prakticky kdokoli.
Pozornost veřejnosti přitahují především cílené zásahy do dědičné informace lidských embryí. Panují obavy z vytváření dětí s vybranými vlastnostmi „na objednávku“, nebo dokonce z tvorby supermanů obdařených nadlidskými schopnostmi.
Na druhé straně výzkum takzvaných gene drivů veřejnost příliš nezajímá. Tyto speciálně konstruované geny lze vnést do dědičné informace živočichů tak, aby se mezi potomky šířil „řetězovou reakcí“. Teoreticky stačí vypustit do přírody jednoho nositele gene drivu a jeho dědičná informace v dalších generacích „přepíše“celou volně žijící populaci.
Mohli bychom tak například vybavit populace tropických komárů geny, které jim nedovolí přenášet malárii nebo virus zika. I když už jsou takoví komáři k dispozici v důkladně zabezpečených laboratořích, ven je zatím nikdo vypustit nehodlá. Vědci si dobře uvědomují, že by tito komářimohli těžce narušit rovnováhu v přírodě a náprava škod by byla nesmírně obtížná, pokud by byla vůbec ještě možná.
Iniciativy v Evropě i USA
Vědci před riziky spojenými s využitím nových technik genového inženýrství nezavírají oči a hledají pro ně řešení. Proto spustili koncem března mezinárodní iniciativu pro zodpovědný výzkum a inovace při editování genomu (ARRIGE). Hnutí vzniklo ve Francii a získalo širokou meziná- rodní podporu. Na březnovém zasedání ARRIGE v Paříži se sešlo na 150 expertů mnoha různých oborů z 35 zemí.
Podobná iniciativa se rozjíždí také ve Spojených státech. Její program vyhlásila Sheila Jasanoffová z Harvardovy univerzity spolu s Benjaminem Hurlbutem z Arizonské státní univerzity na stránkách vědeckého časopisu Nature. Oba američtí vědci považují dosavadní diskuse o budoucnosti genového inženýrství za příliš úzce zaměřené. Poukazují na fakt, že v dosavadních polemikách dostávali slovo především odborníci na genové inženýrství.
Vzhledem k tomu, že nové techniky slibují průlom v léčbě řady onemocnění včetně rakoviny, je podle Jasanoffové a Harlbuta namístě zapojit do diskuse třeba i zástupce pacientů.
Člověk odolný proti rakovině
Raketový rozvoj genového inženýrství může změnit chod společnosti. Slibuje například zvýšení a zkvalitnění produkce potravin. Stranou nelze ponechat ani diskuse o genetickém „vylepšení“člověka. Lidé s upravenou dědičnou informací nebudou připomínat Spider-Mana či jiné hrdiny hollywoodských filmů. Můžou být třeba odolní vůči viru HIV nebo nádorovým onemocněním. Je něco takového přijatelné? A pokud ano, tak za jakých podmínek?
Do diskusí o budoucnosti genového inženýrství by se měl zapojit široký okruh lidí, včetně sociologů, teologů, filozofů, etiků, ale i zástupců laické veřejnosti nebo novinářů. Obě iniciativy – evropská a americká – chtějí působit globálně. Hodlají pečlivě sledovat dění v genovém inženýrství a také to, jak na ně reaguje veřejnost. Diskuse by se měly zúčastnit i rozvojové země, i když v této vědě zatím nevyvíjejí významnější aktivity. Na základě takto získaných informací bude možné vypracovat postupy a strategie zohledňující nejen možnosti vědy, ale také zájmy a obavy lidstva.