Éra klanu Castrů končí
Parlament Kuby včera volil nového prezidenta. A protože současná hlava státu, Raúl Castro, již nekandidovala, je jisté, že největší karibský ostrov povede poprvé od revoluce v roce 1959 člověk, který není členem rodiny Castrů.
HAVANA/PRAHA To, co by v kterékoli jiné, podobně málo lidnaté a ne zrovna bohaté zemi sotva vyvolalo větší mezinárodní ohlas – tedy volba prezidenta – má nyní na Kubě příchuť senzace. Po téměř 60 letech od úspěšného završení tzv. kubánské revoluce totiž do nejvyššího úřadu nastupuje někdo jiný než člen vládnoucího klanu Castrů.
Jak se na totalitní režim sluší a patří, nové obsazení prezidentského postu nebylo předmětem žádné veřejné volební kampaně a předání moci se domlouvalo v zákulisí sekretariátů všemocné komunistické strany. Dosavadního prezidenta Raúla Castra by měl vystřídat současný první viceprezident Miguel Díaz-Canel. Oficiální výsledky by měly být vyhlášeny dnes.
Čekají se jen kosmetické změny
Nástup Díaze-Canela by měl v čele Kuby přinést alespoň jednu jistou změnu: na nejvyšším postu by mělo dojít k viditelnému omlazení a přinejmenším vizuální modernizaci. Sedmapadesátiletý muž je téměř o 30 let mladší než Raúl Castro, narodil se tedy až po revoluci. Na rozdíl od svých zkostnatělých předchůdců z klanu Castrů nechodí Díaz-Canel v khaki uniformě a v zemi, kde většina obyvatel o internetu jen slyšela, se na mítincích nechává vídat s tabletem v ruce.
Obyvatelé Santa Clary, jeho rodného města, na něj vzpomínají v dobrém. „ Byl pracovitý a i v době, kdy už měl vysokou funkci, vždy rád chodil mezi obyčejné lidi,“nechal se podle agentury Reuters pod příslibem anonymity slyšet jeden z obyvatel.
Přes sympatičtější image se ale zásadní změny od nového lídra dají sotva očekávat. Díaz-Canel je totiž dlouholetým členem vládnoucí komunistické strany – v zemi, kde jsou výrazy jako demokracie či imperialismus považované za sprostá slova, ani nic jiného není možné. „Možná bude trochu flexibilnější a zkusí hospodářství trochu modernizovat,“domnívá se podle Reuters znalec ku- bánské politiky profesor Arturo Lopez-Levy z Texaské univerzity, který vyrůstal v Díaz-Canelově rodném městě. „Neexistují ale žádné důvody předpokládat, že by snad chtěl připustit svobodnou politickou soutěž nebo více podporovat svobodné podnikání,“dodal Lopez-Levy.
Ani z nevelké disidentské komunity na Kubě není slyšet příliš mnoho naděje, naopak. Čelný oponent kubánského režimu, Hildebrando Chaviano, který jako jeden z prvních v roce 2015 nezávisle kandidoval v obecních volbách v Havaně, označil Díaze-Canela za „pana Nikoho“a dodal: „Desítky let tuhé vlády Castrů vychovaly generaci nohsledů, ale žádného lídra. I s Díazem-Canelem to bude pořád to samé.“
Dokonce i v případě, že by nový prezident chtěl zahájit větší modernizaci ostrova, bude mít manévrovací prostor značně zúžený. Raúl Castro totiž zůstane v čele všemocné komunistické strany až do příštího sjezdu plánovaného na rok 2021 a tím si ponechá zásadní vliv na dění v zemi.
Je ale dost možné, že nastupující prezident se o žádnou změnu kurzu ani nepokusí. Videozáznam uniklý z loňského uzavřeného zasedání kubánských špiček jej totiž vykresluje jako stoupence tvrdé linie včetně nemilosrdných komentářů na adresu opozice či Spojených států.
Hlavní úkoly: ekonomika a vztahy s USA
Nový kubánský prezident bude muset řešit dva hlavní úkoly: nevalnou ekonomickou situaci běžných Kubánců a vztahy s USA. Přes malé uvolnění soukromého podnikání v posledních letech zůstává kubánské hospodářství rigidně plánované, s přetrvávajícím přídělovým systémem a byrokratickými omezeními. „Bude se s tím muset nějak popasovat,“říká Rafael Hernandez, editor „reformního“časopisu Temas, a dodává: „Lidé mají velká očekávání. A za dva nebo tři měsíce se začnou ptát, proč se jejich život nelepší.“
S ekonomikou souvisejí i kubánsko-americké vztahy, které dostaly nový impulz v roce 2014 ještě za mandátu prezidenta Baracka Obamy. Američané vyškrtli Kubu ze seznamu států podporujících terorismus, souhlasili s obnovením diplomatických styků a zejména došlo k uvolnění řady omezení bránících obchodu a turistickému ruchu. Administrativa Donalda Trumpa však v liberalizaci vztahů nepokračuje; Trump se již vícekrát nechal slyšet, že uvolnění vztahů s Kubou byla chyba. A to pro kubánskou ekonomiku jistě není dobrá zpráva.