Je naše nemoc nevyhnutelná?
Bývám poměrně často nemocný. Vždy když pak ležím v posteli, schvácen teplotou a rýmičkou, neopomene má milovaná (a věčně zdravá) žena přijít se svou oblíbenou tezí, že nemoc je pouze stavemmysli. Jsem prý upoután na lůžko jen proto, že svou nemoc při prvním zakašlání vnímám jako nevyhnutelnou a vnitřně předem bacilům a virům podléhám. V takových momentech s bolestí v srdci rozjímám nad necitelností své manželky, jež mne ve chvílích, kdy potřebuji něžné slovo, místo toho kritizuje a považuje snad za defétistického slabocha. Nejhorší na tom je, že má asi pravdu.
Jeden nový americký výzkum našel překvapivě silnou souvislost mezi naším vnitřním přesvědčením a fyzickým stavem. Vědci ze Stanfordovy univerzity analyzovali data asi 61 tisíc pacientů, jež získali v období 21 let. Zjišťovali například, nakolik lidé cvičí a také zda si myslí, že v porovnání s ostatními lidmi cvičí hodně, či málo. Došli k zajímavému zjištění: lidé, kteří se domnívali, že cvičí méně, umírali dříve, a to i když ve skutečnosti cvičili úplně stejně často jako ostatní. Riziko úmrtí u lidí podceňujících četnost svého cvičení bylo o neuvěřitelných 71 procent vyšší v porovnání s lidmi, kteří se naopak domnívali, že cvičí více než ostatní.
Podle hlavní autorky výzkumu Octavie Zahrtové existuje trojí možné vysvětlení. Tím prvním je, že se lidé stresují tím, že cvičí málo, a samozřejmě si stresem ubližují. Dalším důvodem může být úbytek motivace – jiný výzkum poněkud překvapivě ukázal, že lidé, kteří se považují být méně fit než ostatní, cvičí v dalších měsících méně či vůbec. Konečně je tu vysvětlení třetí, takzvaný nocebo efekt (opak placebo efektu). Lidé se domnívají, že léčba nebude úspěšná, přičemž jejich očekávání vede k tomu, že pozitivní účinky se opravdu projeví méně. V našem případě si lidé neuvědomují, že cvičí stejně jako ostatní, a tudíž se na jejich zdravotním stavu pozitivní účinky fyzické aktivity příliš neprojeví.
Typickým příkladem mohou být zaměstnanci hotelové služby. Přestože ve své práci neustále chodí nahoru a dolů po schodech a tlačí po chodbách těžké vozíky, nepovažují to za cvičení. Před pár lety učinila Alia Crumová ze Stanfordovy univerzity zajímavý pokus a polovinu z 84 zaměstnankyň hotelů poučila, že vlastně cvičí hodně a prospívají tím svému zdraví. Během následujících čtyř týdnů se těmto ženám výrazně snížil krevní tlak a zaznamenaly také znatelný úbytek na váze. Jiný britský výzkum zase ukázal, že lidé, kteří se domnívají, že stáří začíná v šedesáti letech, umírají dříve než ti, kteří se za staré považují až po sedmdesátce.
Nic z výše napsaného zhola nic nemění na tom, že místo uštěpačných poznámek mě manželka má radši politovat a udělat mi čaj.
Alia Crumová ze Stanfordovy univerzity polovinu z 84 zaměstnankyň hotelů poučila, že vlastně cvičí hodně a prospívají tím svému zdraví. Během následujících čtyř týdnů se těmto ženám výrazně snížil krevní tlak a zaznamenaly také znatelný úbytek na váze.