Mořský obzor v nedohlednu

Zní to jako ze špatného vtipu: do Děčína měla přijet loď s výstavou o splavnění Labe. Do metropole českých šífáků však nedoplula. Důvod? Nedostatek vody. Pokud by si zastánci stavby jezů nedaleko Hřenska chtěli zaplatit reklamu, lepší koncept by pravděpodobně nevymysleli. Přesto se uvedená příhoda před časem skutečně stala. A vlastně nebyla ojedinělá. Česká Mississippi je pro větší lodi nesplavná skoro polovinu dní v roce. Lodní dopravu na dolním toku Labe komplikuje sucho zvlášť poslední tři roky. Výletní parníky kvůli němu „tvrdnou“v přístavech. Turisté, kteří se dožadují plavby, jsou tak nuceni přesednout na nafukovací rafty a pohánět se silou vlastních svalů.

Rejdaři tím pochopitelně trpí. „Přesouváme se na řeky, kde je zajištěna celoroční splavnost. Po- vodní cestu do budoucna oživí. Tehdejší memorandum srší optimismem, jako by se z pomalu zanikajícího Československa měla brzy stát námořní velmoc. Hovoří se v něm o „spojení Prahy se severoněmeckými námořními přístavy a tím i se světovými zámořskými trhy“.

Kdybychom se však chtěli držet špatných vtipů, můžeme použít jeden otřepaný: Jezy na Labi jsou jako Yetti. Všichni o nich mluví, ale nikdo je dosud neviděl. Zboží do Německa nadále proudí hlavně po silnicích a turisté brázdí kaňon Labe na kolech či kolečkových bruslích.

Proti stavbě se dlouhodobě staví ekologické organizace. Podle nich nedává ekonomický smysl a ještě uškodí životnímu prostředí. Ministerstvo životního prostředí celému projektu už před více než 15 lety vystavilo jednoznačnou stopku. Obávalo se, že krajinu u Hřenska nezvratně poškodí.