Beranova poslední cesta je u konce
PRAHA Svatovítskou katedrálou znějí varhany. Zbývá ještě poslední úklona, poslední zapálení svíce, poslední požehnání. Pět dnů nato, co ostatky kardinála Josefa Berana vyzvedli ve Vatikánu, spočinou za pár minut v kamenném sarkofágu ve svatovítské katedrále. Zakryje ho čtyřistakilový kámen. Rozezněly se zvony. Poslední přání kardinála se vyplnilo. Je doma. Jeho poslední cesta ale trvala bezmála 50 let.
Už v půl šesté večer byl Vít zaplněný. Přesto přicházejí další a další lidé. Ještě předtím, než příchozí zmizí v lavicích, zahnou hned po vstupu do katedrály doprava. K hnědé rakvi se zlatými úchyty. Včera, ve svátek sv. Vojtěcha, kardinála Berana pohřbili.
Arcibiskupa pražského a primase českého, což stojí napsáno i na sarkofágu, vyzvedli z hrobu v bazilice svatého Petra ve Vatikánu minulý čtvrtek. V pátek jeho ostatky přivezla vládní delegace do Prahy. Beran zemřel v roce 1969 v Římě, kam mu komunistický režim dovolil odejít s jedinou podmínkou: nesmí se vrátit. „Poté, co odešel z vlasti, měl právo si odpočinout. On se ale dal znovu do činnosti, objížděl krajany v celém širém světě,“řekl na včerejší mši pomocný biskup pražský Václav Malý.
Právě láska k vlasti je to, o čem se mluví v souvislosti s Josefem Beranem nejvíc. „Ať odpočívá v pokoji,“zazní ještě a na rakev ještě naposledy, na špičkách, pohlížejí všichni ti, kdo to ještě nestihli.
V hloučku před rakví splynou kněží s návštěvníky a jediné, co je slyšet, je cvakání fotoaparátů, zvon a řetěz, který zvedá čtyřsetkilové víko.
Zatímco v Praze spočinul samotný kardinál, v Plzni je od neděle vystavená deska z jeho hrobu v římské bazilice svatého Petra. V pátek ji v římském Nepomucenu předal český velvyslanec při svatém stolci Pavel Vošalík plzeňskému biskupovi Tomáši Holubovi. Beranovo přání se tak vyplnilo nadvakrát. Ve své poslední vůli uvedl, že by si přál být pohřbený buď ve svatovítské katedrále, nebo v hrobu svých rodičů v Plzni. Deska je prozatímně umístěna v kapli svatého Kříže v katedrále svatého Bartoloměje, kde byl Beran pokřtěn. Tam by měla zůstat, zatím ale není jasné, zda uvnitř, nebo vně katedrály.
Beranův návrat do vlasti je opředený nejrůznějšími symboly. Stejně tomu tak bylo i včera. Kardinál byl pohřben na svátek svatého Vojtěcha. S druhým pražským biskupem ho pojí nejen hlavní město, ale i nucené vyhnanství. I Vojtěchovy ostatky byly léta mimo české země, zpět je dovezl až kníže Břetislav, pravděpodobně v roce 1039.
Také kaple svaté Anežky, kde stojí od včerejška kamenný sarkofág, pro Berana něco znamená. Během svého života se věnoval nejrůznější činnosti, která měla ocenit význam českých patronů; nechyběla samozřejmě ani přemyslovská světice.
A konečně symbolické je i to, že kardinál se do Prahy vrátil právě letos, kdy si celá země připomíná sto let od založení Československa a všechny osmičkové roky, které do jeho historie zasáhly.
Přitom právě to bylo čistě náhodné. Český velvyslanec při svatém stolci Pavel Vošalík nečekal, že Vatikán svolí k repatriaci tak brzy, myslel si, že byrokratické kolečko bude výrazněji delší. „Asi to tak mělo být. Jsme ve Vatikánu, věřme v něco nad námi,“řekl Vošalík, když rakev s Berano- vými ostatky vyrážela na cestu z Říma do Prahy. Ostatně osmičky měl Beran vepsané už v datu svého narození. Narodil se v roce 1888.
Vošalík dodal, že kardinál jako někdo, kdo prošel koncentračním táborem a kdo musel vzdorovat i komunistické totalitě, nejenže předkládá své osobní svědectví, ale také varuje. „Nabízí to jako skutečnost, ze které je potřeba se poučit a možná se vyvarovat stejných či podobných chyb,“dodal Vošalík.
Jen o pár desítek hodin později, když už rakev s Beranovými ostatky spočinula před oltářem ve Svatém Vítu, probíhal sjezd KSČM. A vůbec poprvé od sametové revoluce zavítal na komunistickou sešlost prezident republiky.
Fotogalerii najdete na