Zavedl jsem povinné přednášky
Děkan Ivan Nový chce, aby jeho fakulta patřila mezi nejlepší byznys školy světa. Už má několik mezinárodních ocenění
Mezinárodních úspěchů nedosahují české vysoké školy často. Fakulta podnikohospodářská Vysoké školy ekonomické ukořistila v poslední době několik trofejí. V každoročně zveřejňovaném žebříčku listu The Financial Times skončila na třetím místě v regionu střední a východní Evropy. Získala také prestižní mezinárodní akreditaci EQUIS. Děkan fakulty popisuje, jakými změnami musela škola projít.
Ivan Nový
LN Čím to je, že jste v žebříčku Financial Times na rozdíl od jiných středoevropských škol a fakult uspěli?
Nechceme být průměrnou ekonomickou fakultou, máme na to, zařadit se mezi světové byznys školy. To je něco, co jsme si uvědomili zhruba před čtyřmi lety, a rozhodli se na tom zapracovat. Pak už stačilo nadchnout pro tuto myšlenku celou fakultu, to bylo zásadní, úspěch totiž nikdy není záležitostí jednotlivce. Rozhodli jsme se pro reorganizaci, některé katedry jsme museli rozdělit, jiné založit. Vzorem nám při tom byly nejlepší světové byznys školy. Když to bylo hotové, zažádali jsme o udělení akreditace EQUIS a získali ji. Tím jsme se zařadili mezi procento nejlepších ekonomických škol na světě.
LN Jaká kritéria jste museli splnit?
Akreditaci EQUIS získávají školy za špičkovou výuku, vědeckou činnost a propojení s praxí. Hodnotí se ale vlastně úplně všechno. Kritérií je celkem devadesát tři. Bylo to náročné, museli jsme napsat třeba stošedesátistránkovou sebehodnotící zprávu, odpovídat na mnoho otázek, provést změny, které nám hodnotitelé doporučili. Celé to trvalo tři roky. Nakonec přijela komise, která tu týden pobývala a vše důkladně prověřovala. Mluvili se studenty, akademiky i absolventy. V Bruselu pak proběhlo hlasování amy se dověděli výsledek. O EQUIS jsme se ucházeli už vminulých letech, vyšlo to ale až teď.
LN Máte nějaký návod na úspěch? Co děláte jinak než ostatní školy?
Samozřejmě máme kvalitní studijní programy, ale to není všechno. Snažíme se studenty učit nevnímat svět jen v číslech, ale i z té sociální, celospolečenské stránky. Děláme charitu, máme třeba poradenství pro děti z dětských domovů. Snažíme se o spolupráci s firmami, které jim mohou zajistit práci nebo aspoň praxi, některým pomáháme najít studijní uplatnění. I tohle může školu v žebříčku posunout.
LN Jak se výše zmíněné projeví ve studiu? Co u vás studenty čeká?
Máme na ně poměrně vysoké nároky, řekl bych. Dokonce jsme v letošním akademickém roce zavedli povinnou účast nejen na seminářích, ale i na přednáškách, musí být aspoň nadpoloviční.
LN Povinné přednášky? A to se studenti nevzbouřili?
Moc se jim to nelíbilo. Zavedli jsme to v předmětech, které se zkouší u státnic. Ale zpět k vaší předchozí otázce. Zaměřili jsme se na dobrou didaktiku výuky. Troufám si říct, že management učíme výborně. Když jsme členům komise hodnotící kritéria pro EQUIS říkali, že chceme být ve výuce managementu nejlepší ve střední a východní Evropě, zeptali se nás, proč máme tak nízké ambice.
Nenabízíme jen znalosti, ale i dovednosti. Díky spolupráci s firmami si u nás mohou studenti vyzkoušet řešení konkrétních situací z praxe. Ale hlavně – snažíme se o to, aby ze studentů vyrostly osobnosti. Protože dobrý manažer musí být osobnost.
LN Vychovávat osobnosti zní pěkně, ale jak toho můžete ve svých podmínkách docílit? Nepatříte přece mezi školy s deseti studenty v ročníku...
Máme tady přímo katedru manažerské psychologie a sociolo- gie, takže si troufám říct, že víme, jak na to. Kladně hodnotíme, když jsou studenti rozkročení, mají mimo školu nějaké své aktivity. Třeba pracují s dětmi, dělají něco užitečného. Takoví pak mohou být zařazeni do na-
Pravda je, že je to velká změna. Student má třeba řešit problém restrukturalizace firmy. Musí dokázat, že ví, jak by si s ní v praxi poradil, včetně souvislostí finančních, personálních, marketingových, logistických a dalších. Co si budeme nalhávat, pro studenty je to tak trochu šok a vlastně nejen pro ně, ale i pro vyučující. Obtížněji se to zkouší a hodnotí. U státnic najednou propadlo tři- cet procent studentů, přičemž předtím to bývalo tak sedmnáct procent. Ukázalo se, že studenti umí problém popsat, ale pak řeknou, že k jeho řešení by pozvali poradenskou firmu. Jenže takhle to v praxi nefunguje.
LN To ale znamená, že jste je učili špatně. Co s tím budete dělat?
Příčinou jsme se samozřejmě zabývali a zjistili jsme, že na cvičeních se místo praktické výuky opakuje látka z přednášek. Protože studenti na přednášky moc nechodí. A právě proto jsme ty povinné přednášky zaváděli.
LN Vysoká propadovost u státnic a povinné přednášky. Studenti vás musí milovat. Už sepsali petici?
No to víte. Dokonce jsme se s tím dostali do hlavních zpráv televize Barrandov. Já si za tím rozhodnutím ale stojím. Když budou povinné přednášky, bude se na cvičeních řešit aplikování teorie v praxi a u státnic to půjde hladce. Myslím, že už jsme si to vysvětlili, pár měsíců to ale trvalo. Vím, že dnes studenti často pracují, škola by se ale neměla dostat na druhou kolej.
LN Možná oponují tím, že v práci získají praxi, zatímco přednášky považují v dnešní době za přežitek. Na zkoušky se mohou učit ze skript nebo si přednášky vzájemně nahrávají, kopírují poznámky.
Ale ono nejde jen o to, si přednášky takzvaně odsedět nebo získat informace v podobě tvrdých dat. Jde také o to, být účasten těch debat, slyšet chytré a třeba iméně chytré argumenty spolužáků a nějak se s tím vypořádat, nasát způsob uvažování a kulturu, která k tomu patří. Tohle se nepodaří, když budete ležet doma na gauči a číst učebnici. Povinné přednášky mají i nejlepší světové univerzity. Chci studenty přesvědčit, že je to pro ně dobré. A získaná ocenění mi dávají za pravdu.