Sen a řežba o peníze

Z boje o dotace se může stát půlení Evropy

VBruselu se chystá nový sedmiletý rozpočet a podle zatím uniklých informací jsou v návrhu zásadní změny. Kdyby se pokazilo všechno, co se pokazit může, mohlo by nakonec z Unie odejít pár dalších států – včetně Česka.

Katastrofický scénář příští dekádu vypadá takto: Praha se pomalu stává čistým plátcem do společného rozpočtu. Zároveň se z peněz na soudržnost financují sociální programy ve Španělsku, Itálii a Řecku, včetně pomoci migrantům. Hnutí Blaník, které následně zakládá Václav Klaus mladší a které požaduje vystoupení ze „společenství šílenců“, získává takovou popularitu, že jeho program adoptuje většina ostatních partají. Referendum o vystoupení je pak jen formalita.

Česko bohatne a bude dostávat méně, to je holý fakt. Po roce 2021 bude polovina země příliš bohatá na to, aby dostávala masivní podporu. To bychom měli zvládnout: dotace razantně ulevily dopravě ve městech a oživily venkov, ale teď už bychom se měli naučit stavět čističky a chodníky za své vlastní peníze.

Jenže hlavní útok na penězovod přichází odjinud: podle Financial Times by se napříště neměly peníze pro evropskou soudržnost rozdělovat jen mechanicky na základě bohatství, ale měla by rozhodovat třeba i míra nezaměstnanosti či náklady na integraci přistěhovalců.

Na jedné straně se nelze příliš divit: jen Německo posílá ročně zhruba 15 miliard eur (zhruba 380 miliard korun) do fondů soudržnosti, Polsko si z té částky vezme dvě třetiny a Maďarsko zbytek. Přičemž obě země nedávají nijak najevo, že jsou ochotny pomáhat sousedům v jiných ožehavých problémech. A státy jižní Evropy zas vidí v migrační krizi nástroj, jak odklonit peníze od „nevděčných“Východoevropanů zpět k sobě.

Země Visegrádu i pobaltské státy teď mají jedinečnou šanci ukázat, že se umějí domluvit a většinu nebezpečných nápadů zablokovat. Nebo to může dopadnou pěkně bledě: nejen pro ně, ale pro celý evropský sen. Petr Kamberský