Bohorovná vrchnost

Pražané jsou v mysli magistrátu jen statisti

My Prahu nedáme, radši ji zbouráme, zpívá se mnoho desítek let v oblíbené písni Karla Hašlera. Ale že by se z téhle nadsázky dal uplést program, nám ukazují teprve ANO a ČSSD vládnoucí v Praze. Najednou se pražští radní rozhodli, že nechají zbourat Libeňský most. Což o to, v havarijním stavu je most spoustu let a nějaké rozhodnutí Praha učinit musela a v posledku je volba, zda bourat, či rekonstruovat, čistě politická.

Libeňský most, který neprošel generální rekonstrukcí od svého vybudování před 90 lety a který prodělal pětisetletou povodeň v roce 2002, musí být v povážlivém stavu. Nemůžeme za situaci vinit současnou pražskou vládnoucí garnituru, ta problém opravdu jen zdědila.

Jenže občana napadají spousty otázek. Jak to, že město rozhoduje takhle nahonem, půl roku před komunálními volbami? Proč má být most postaven bez soutěže s jediným kritériem ceny? To je předem rozhodnuto, komu se zakázka přidělí? To nejpalčivější magistrátní velikáni neřeší: co mají dělat obyvatelé Libně, Holešovic a Karlína, kteří most potřebují každý den při cestě do práce, do školy či za zábavou. To nestojí ty desetitisíce obyvatel postižených čtvrtí politikům ani za to, aby se jim zevrubně vysvětlilo, jak a proč zastupitelé k tomuto řešení došli a jak chtějí postiženým čtvrtím pomoci? Vždyť jestli za to, že most je ve špatném stavu, „nemůže“současná primátorka, tak stoprocentně to není zodpovědnost těch, kteří jsou na něj odkázáni.

V Praze je mostů dost a dva roky to musejí ti zpovykanci vydržet, řekli si primátorka Krnáčová (ANO) a náměstek Dolínek (ČSSD), ale kde budou tihle dva výtečníci, až se zjistí, že stavba se „trošku“protáhla a prodražila? Nemoc metropolitních politiků je stále stejná: arogance. Praze se v minulosti osvědčilo řešení, kterému se říká defenestrace, asi bude nutné při podzimních komunálních volbách uplatnit nějakou její nenásilnou formu. Martin Zvěřina