Migréna trápí milion Čechů
Máme to v rodině, to se nedá nic dělat. Takto se podle lékařů staví spousta pacientů ke své migréně, která patří mezi do jisté míry dědičná onemocnění a skutečně se v rodině může vyskytovat ve více generacích. Léčí ji pak běžnými léky na bolest.
Ty však zdaleka nedosahují takových účinků jako vhodně zvolená terapie a při příliš častém užívání mohou naopak samy potíže spouštět – ačkoli si to lidé často do spojitosti nedají. Takto vyvolané bolesti hlavy se pak léčí poměrně špatně.
David Doležil, předseda sekce pro léčbu bolestí hlavy České neurologické společnosti, vyčísluje, že špatně se léčí dvacet až třicet procent lidí s migrénou. Jelikož se odhaduje, že nějakou formou této nemoci trpí až milion Čechů, znamená to špatnou léčbu u asi 250 tisíc lidí, což není zrovna málo.
Základní druhy bolesti hlavy
ný zbytečně trpěl, navíc v takový okamžik klesá pravděpodobnost, že lék naplno zabere.
Tohle platí i u bolestí hlavy, které nesouvisejí s migrénou – vždycky je lepší nenechat je příliš zesílit.
Lékaři poměrně často řeší problém, že pacient nemívá pouze samotnou migrénu – až dvě třetiny migreniků trpí zároveň takzvanými tenzními bolestmi hlavy. Představuje je tupá bolest způsobená jakoby těsnou čepicí na hlavě. Na rozdíl od migrény nastupuje pomalu a není tak intenzivní.
Léčba by se pak měla zaměřit na oba problémy a je potřeba, aby se postižený naučil rozlišovat mezi oběma typy potíží.
Migrénou trpí skoro pětina žen a také pár procent mužů. Intenzita potíží se liší, někoho „jen“silně bolí hlava, jiného migréna na jeden dva dny vyřadí z provozu, protože navíc zvrací a nesnese světlo. Bohužel, nesprávně se léčí asi čtvrt milionu lidí s touto nemocí.
Už polovina je úspěch
Pokud jde o předcházení záchvatům migrény, profylaktická léčba má smysl, ale nejde od ní čekat zázraky – podle lékařů se o úspěchu mluví, pokud se podaří jejich počet snížit alespoň o polovinu, zároveň by měla klesnout jejich intenzita.
Vyžaduje to dlouhodobé užívání léků, přičemž se nemusí povést napoprvé trefit přípravek, který dotyčnému pacientovi zabere. Efekt se projeví až po dvou nebo třech měsících, během nichž se má dávka postupně zvyšovat – teprve pak má smysl zvolenou terapii změnit, kdyby se efekt nedostavil. Používá se například flunarizin.
Vzdát to po měsíci je chybou. Preventivní léčba má trvat šest až dvanáct měsíců, pak je třeba ji postupným snižováním dávek zase vysadit, protože by naopak stouplo riziko častějších potíží. Jinou podobu má profylaktická léčba u migrény, která přímo souvisí s menstruací – tam má smysl nasadit léky vždy v té fázi cyklu, v němž se záchvaty objevují.
Léčba, jíž se má předejít záchvatům migrény, se předepisuje, když člověk má tři a více záchvatů nemoci během jednoho měsíce nebo když záchvaty trvají 48 a více hodin a pacientovi úplně znemožní běžné fungování. Lékaři po ní sahají také tehdy, když sice záchvaty nejsou tak časté ani intenzivní, ale pacientovi na ně nefunguje ani vhodně zvolená léčba.
Zvláštním případem jsou pacienti, u nichž migrénu vyvolává určitá činnost, například sex. Ti si mohou nechat předepsat léky, které užijí preventivně před milováním. Předepisují se i před namáhavým sportovním výkonem.
Migréna se může nově objevit například u žen v období kolem menopauzy. Pozor však na jednu věc. Pokud začne záchvaty migrény trpět člověk, který ji celý život neměl, je třeba kromě nasazení správné léčby vyloučit, že za potížemi stojí nějaké další onemocnění mozku, například krvácení do mozku nebo nádor. Většinou se to naštěstí nepotvrdí.
Nedostatek spánku i příliš dlouhé spaní patří mezi spouštěče migrény. Proto by migrenici měli i o víkendu vstávat jako ve všední dny.