Bylo jim jedno, že tam sedí děti

„Zrovna jsem s dětmi seděla v restauraci Polpo, když do ní ti muži přišli s půllitry v ruce a chtěli si sednout. Vzbuzovali strach,“líčí traumatický zážitek ze sobotního podvečera očitá svědkyně Klára Doubková. Zraněnému číšníkovi poskytovala první pomoc.

Proč vznikl celý konflikt? Personál jen muže poprosil, ať si své pití vypijí jinde a přijdou později, že jim mezitím připraví stůl. V tu chvíli okamžitě začala agrese. Odejít nechtěli. Začali se hádat, kopat do stolu a ohrožovat ostatní hosty kolem, kteří tam byli na večeři. Chvíli to vypadalo, že odejdou. Jenže pak se vrátili a zase začali kopat.

LN Jak reagovala obsluha?

Nejprve tam jen stála a snažila se jim zabránit ve stupu do restaurace. Pokoušeli se je přesvědčit, aby toho nechali a odešli. Jenže oni byli hodně agresivní. Jeden ze skupiny svým společníkům bránil a oni dokonce napadali i jeho. Tři z nich byli takoví urputní, snažili se přes něj dostat, evidentně se chtěli prát. Nemyslím si, že by to naštvání vycházelo z chování obsluhy vůči nim. Agrese vycházela z jejich strany. Prostě se jim nelíbilo, že jim někdo řekl ne, a bylo jim jedno, jestli tam sedí šedesátiletá dáma nebo jsou tam děti.

Měla jsem nutkání, že bych jim to šla rozmluvit, ale když jsem viděla, jak jsou vysocí a jaké mají svaly, nemělo cenu se tam jakkoliv plést. Převaha agresivních mužů byla ve skupině silná. Štěstí, že mezi nimi byl jeden, který se to snažil mírnit, jinak by to dopadlo ještě hůře.

LN Panoval na místě strach?

Všichni měli strach. Ženy křičely, děti brečely. Každý prosil, ať toho nechají. V tu chvíli propukla obrovská panika. Děti jsem schovala do bezpečí za bar do restaurace, což personál nabídl v průběhu incidentu všem.

LN Snažili se někteří z hostů nebo přihlížejících obsluhy zastat?

V restauraci ne, v první řadě byli samí postarší klienti. A muži, kteří v restauraci seděli, se pomoci nesnažili. Jen přihlíželi, což bylo překvapující. Myslím, že kdyby se vytvořila větší skupina, útočníci by si tolik netroufli. Ale to je těžké soudit, proběhlo to hrozně rychle. Najednou začala bitka. Viděla jsem pěsti, kopance a pak už jen bezvládné zkrvavené tělo, jak tam leží. Protože jsem proškolená na první pomoc, běžela jsem k němu.

LN Co následovalo?

Propukl chaos. Lidi si mysleli, že má jen tržnou ránu a bude to v pořádku. Nikdo nepředpokládal, že to bude tak těžké zranění. Někdo ho chtěl proto posadit, jiný odvést. Snažila jsem se ho dát do stabilizované polohy. Útočníci se mezitím rozprchli. Nekontrovali, jestli je člověk, který tam zůstal ležet, v pořádku. Lidé na místě byli v té chvíli asi rádi, protože jediné, co skupina na náměstí vzbudila, byl strach.

LN Lékařskou pomoc jste volala vy?

Číslo jsem vytáčela, ale když jsem přicházela k pánovi, abych popsala jeho stav, už se záchrankou hovořila jiná slečna, která zprostředkovávala instrukce operátorky.

LN V jakém stavu napadený byl?

Silně krvácel, měl tržnou ránu nad obočím, ale krev mu tekla i z nosu. Zabalili jsme do ubrousku led, dali mu obklad, aby se krvácení trochu zastavilo. Lehce reagoval, ale nekomunikoval.

LN Jak incident prožívaly vaše děti?

Vůbec nechápaly, byly ubrečené. Ptaly se, proč jsou ti pánové tak zlí, zároveň měly starost o číšníka. Měli jsme předtím pěkné odpoledne, pak ale zůstaly traumatizované.

Vyrazili do Prahy loučit se se svobodou