Chystá se v Arménii změna režimu?
Arménskou revoluci vede novinář Nikol Pašinjan, který chce zemi obrátit směrem k EU. Arméni jsou ale zatím s Ruskem propojeni nejen plynovodním potrubím.
JEREVAN/PRAHA Události v Jerevanu nabraly včera rychlý spád. Zatímco ještě ráno se zdálo, že střet politických sil se přesune z ulice do jednacích místností, odpoledne se „sametová revoluce“, jak protesty nazval jejich vůdce Nikol Pašinjan, rozhořela s novou silou. Sám Pašinjan na sociální síti oznámil, že už ráno měl schůzku s velvyslanci členských zemí EU a připravuje se na setkání s velvyslanci Ruska a USA. Odstoupení Serže Sargsjana z postu premiéra prý nestačí, kabinet nesmí řídit nikdo z vládnoucí Arménské republikánské strany. Desetitisíce lidí jeho výzvu vyslyšely a opět vyrazily do ulic. On sám oznámil, že ho podporuje 90 procent obyvatel a většina arménské diaspory ve světě. K večeru obrovský tlak nevydržely další opoziční síly, které byly doposud loajální vládní Arménské republikánské straně. Vládní koalice se rozpadla a parlamentní opozice navrhla, aby byl předsedou vlády jmenován Pašinjan.
Vesnice se přidává k městu
Ve středu odpoledne nejaktivnější demonstranti za pomoci osobních aut uzavřeli hlavní magistrálu vedoucí z centra Jerevanu na mezinárodní letiště Zvartnoc. Blokovány byly i výpadovky vedoucí do Gruzie a Íránu. K protestům se přidaly též některé menší obce, které doposud zůstávaly pasivní.
Během dne lidí v ulicích přibývalo. Po obědě na výzvy demonstrantů zareagoval první člen vlády – Grača Rostomjan, ministr sportu a mládeže za umírněnou opoziční stranu Vzkvétající Arménie. Ten oznámil, že odstupuje a připojuje se k protestům. Doposud se spor odehrával mezi vládní Arménskou republikánskou stranou a liberálním proevropským parlamentním blokem Jolk, jehož členem je i Pašinjan. Od včerejška se ale k demonstrantům, jichž se v Jerevanu schází až 150 tisíc, přidaly další politické síly.
Novinář na barikádách
Opoziční předák Nikol Pašinjan má s pouličními protesty zkušenosti. Dvaačtyřicetiletý šéf nepočetné opoziční strany Občanská dohoda, která je součástí parlamentního minibloku Jolk, s exprezidentem a nyní už i expremiérem Sargsjanem bojuje přes deset let. Ostatně skoro půlku svého dospělého života strávil na barikádách, přitom vždy důsledně vyzýval k nenásilnému protestu. Například po parlamentních volbách v roce 2007 zorganizoval tzv. stávku vsedě, na ulici vyšel i po prezidentských volbách v roce 2008. Vždy byl jeho úhlavním nepřítelem Serž Sargsjan a jeho Arménská republikánská strana, která podle Pašinjana od konce 90. let 20. století uzurpuje moc v zemi a snaží se kopírovat tzv. ruský model. Nakonec byl Pašinjan obviněn z organizace masových nepokojů a skončil na dva roky ve vězení. Arménský opoziční vůdce Nikol Pašinjan
Podle arménských politologů byl ale Pašinjan vždy lepší na ulici než v jednacích sálech. Vousáč v kšiltovce a triku se vzoremmaskáčů je prý talentovaný revolucionář, ale nepříliš obratný politik.
V parlamentu získal blok Jolk jen devět křesel ze 105.
Pašinjan ještě nikdy nebyl tak populární jako nyní. Jako proevropský liberál ovšem naráží na tradiční arménský pragmatismus, který se projevuje vysokou loajalitou k Rusku. To je vnímáno jako záruka bezpečnosti: Arménie vede vleklou válku s Ázerbájdžánem o Náhorní Karabach, napjaté vztahy má i s Tureckem. Ekono- micky je země na Rusku zcela závislá, žijí tam a pracují skoro dva miliony Arménů.
Moskva je do jisté míry politickým vzorem Jerevanu a právě to Pašinjan kritizuje. Jeho cílem prý není svržení premiéra, ale likvidace systému. Propojení politiky a byznysu a oligarchizace zastřešená jedinou proprezidentskou stranou jsou typické jak pro ruský, tak pro arménský i další postsovětské režimy.
Pašinjan si uvědomuje, že Rusko má v Arménii svou poslední vojenskou základnu v Zakavkazsku a že řada Arménů nepatří mezi přívržence radikálních obratů v zahraniční politice. Chtějí si zachovat dobré vztahy s Moskvou i navázat těsnější s EU. To je také důvod, proč vyhraněný proevropský liberál neuspěl ve volbách starosty Jerevanu. Předčasné parlamentní volby, ke kterým by mohlo brzy dojít, by tak pro něj byly mnohem tvrdším oříškem než organizace povstání.