Dušan Holý z Hrubé Vrbky

Náhodní kolemjdoucí v úterý podvečer na Kaunicově ulici v Brně zůstávali s údivem stát, z tramvajové zastávky odjížděly vozy s drobným zpožděním. Na ulici hrála kapela složená z muzikantů ze tří regionů. Jmenovitě bratři Petrů z Kyjova, Jiří Pavlica z Uherského Hradiště a Petr Mička s Markem Smaženkou z Horňácka a několik zpěváků a zpěvulenek. Přišli pod okna zahrát k poctě emeritního profesora etnomuzikologie, vynikajícího zpěváka, rodáka z Hrubé Vrbky na Horňácku Dušana Holého. Ten se 25. dubna dožil pětaosmdesáti roků a při své plachosti by žádné oslavy nepřipustil.

Jeho vrbecký rod je muzikální a zpěvný. Vnuk Dušan Holý mladší ve 12 letech koncertoval s brněnskou filharmonií a dnes působí jako klavírista v Nizozemsku. Vynikajícími zpěváky byl otec Martin a bratr Luboš, od své babičky nasbíral kolem tisícovky písní. Do rodiny patří i Hrbáčovi, v čele s primášem Martinem, Miklošci s kontrášem a zpěvákem Janem, Ďugovi a Pavlíkovi, jejichž nejmenší výhonek, desetiletý Janíček, okouzluje svým hlasem diváky Horňáckých slavností.

Dušanův dětský zpěv zaznamenal v roce 1940 Karel Plicka ve filmu Věčná píseň. To byla doba, kdy v Hrubé Vrbce působily dvě kultovní muziky. Selská rodová hudba Ňorků a mladá muzika Roma Jožky Kubíka III. Dušana nesmírně ovlivnila Kubíkova osobnost, přístup k muzice a přátelství s otcem Martinem Holým (své syny vedl k tomu, aby Kubíkovi vykali a říkali mu Majstre. Na Horňácku se „cikánům“a starým pannám tykalo).

Když zběhl ze studia herectví na brněnské JAMU, začal studovat národopis. To už byl proslaveným zpěvákem a tanečníkem. Jeho vytříbená vnitřní dramaturgie písní přináší vždycky hluboký zážitek. To milovníci folklóru znají z nahrávek i vystoupení. Z obrovského díla připomínám dvě knihy – Mudrosloví primáše Jožky Kubíka a Žalující píseň, knihu o romském holokaustu, kterou napsal s nedávno zesnulým historikem Ctiborem Nečasem. To byla průlomová práce z dob, kdy byl romský holokaust neznámý. Tož, Dušánku – stálé zdraví!