Muzikantství je vzrušující
V deseti letech byla zázračným dítětem amerického bluegrassu. Nyní, jako šestadvacetiletá, je mandolinistka a zpěvačka Sierra Hullová sebevědomou písničkářskou hvězdou. 18. května zahraje v Eurocentru v Jablonci nad Nisou jediný koncert v České republice.
Je to skutečně příběh jak z poněkud kýčovité knížky o tom, jak prožít „americký sen“. V osmi letech se Sierra Hullová začala učit na mandolínu. O dva roky později natočila první album Angel Mountain. Hned rok na to ji vytáhla během svého koncertu na nejvýznamnější countryové pódium světa Grand Ole Opry v Nashvillu ženská držitelka největšího množství Grammy v historii Alison Kraussová jako svého hosta a od té doby nad ní drží ochrannou ruku.
Coby třináctiletá podepsala Sierra Hullová kontrakt s vlivným hudebním vydavatelstvím Rounder a je mu věrná dodnes. Poslední album Weighted Mind (2016) jí produkoval asi nejslavnější a z bluesgrassové klece dávno vystoupivší banjista Béla Fleck. A pomohl své svěřenkyni překročit Rubikon a rozmáchnout se k nadžánrovému, velmi zajímavému výrazu, který spoluurčilo to, že velkou většinu desky Sierra Hullová natočila jen v duu s kontrabasistou Ethanem Jodziewiczem. Právě v této komorní sestavě se také představí na jabloneckém koncertě.
LN S hudbou jste začínala už velmi mladá. Mělo na to vliv rodinné zázemí a kraj, ze kterého pocházíte?
Ten vliv byl absolutní. Vyrůstala jsem v malém městečku v Tennessee, ve kterém se vždy udržovala velká tradice bluegrassu, gospelu, country a folkové hudby. Jsem šťastná, že jsem měla rodiče, kteří vždycky milovali hudbu a vedli mě k lásce k ní od narození. S celou rodinou jsme začali hrát a zpívat v kostele, už když jsem byla velmi malá. Můj táta hrál nejdřív na kytaru, ale později přešel na mandolínu a tím mě inspiroval a učil mě na ni. Stejně tak můj strýček Jr., to byl samouk na mandolínu a housle a já si z raného dětství pamatuji, jak jsem ho ráda poslouchala.
LN Studovala jste na Berklee, kde se obvykle vzdělávají jazzoví hudebníci. Co vám konkrétně dalo toto studium?
Berklee sice zůstává primárně jazzovou školou, ale v dnešní době se na ní už uplatňuje velmi široká škála žánrů. Což je skvělé. Už to, že jsem byla obklopena spolužáky, z nichž každý měl úplně jiné hudební preference a pocházel z odlišného kulturního prostředí, byla jednou z nejlepších věcí, které mi tohle studium dalo. Ten zážitek hodně zpochybnil způsob mého dosavadního myšlení i muzikantskou zkušenost. Vytáhl mě z mého dosavadního žánrového pohodlí, z bluegrassové komfortní zóny. LN Už od dětských let vám pomáhá velká bluegrassová hvězda Alison Kraussová. V čem byl její přínos pro vaši kariéru?
Alison je jedním z mých největších hrdinů. Do její hudby jsem se hluboce zamilovala, když mi bylo devět let. A dnes jsem opravdu mimořádně poctěna, že ji mohu nazývat svou přítelkyní. Vždycky pro mě byla neuvěřitelným zdrojem inspirace. Po celou dosavadní dráhu mě upřímně po- vzbuzovala a vždycky jsem se na ni mohla obrátit, když jsem to potřebovala.
LN Poslední album Weighted Mind je ve vaší kariéře výjimečné: překročilo zažitý bluegrassový standard a většinu jste natočila jen v duu s kontrabasistou Ethanem Jodziewiczem. To byl váš nápad, nebo na tento originální koncept přišel producent Béla Fleck?
Béla původně chtěl, abych natočila album úplně sama. Tedy jen mandolína a hlas. Já ale toužila přidat alespoň jeden další instrument a společně jsme se tedy rozhodli, že ideální volbou bude kontrabas.
LN A jak jste přišla právě na Ethana Jodziewicze, který nebyl do vašeho alba moc známý?
Velmi důrazně nám ho doporučil nashvillský profesionál Edgar Meyer, jeden z mých největších basových oblíbenců. Vůbec jsem nevěděla, s kým a co dříve Ethan hrál nebo točil, Edgarovo doporučení mi stačilo.
LN Nebála jste se té změny? Co říkalo vaše dlouholeté americké publikum, které od vás čekalo bluegrass, když jste přišla s vlastně moderní písničkářskou deskou?
Přiznávám, že byly chvíle, kdy jsem myslela na to, jak bude nové album posluchači bluegrassu přijato, ale vždycky jsem se snažila všechny starosti a negativní myšlenky tohoto typu zablokovat a skutečně následovat svoje srdce. O to větší radost jsem pak měla, když moji američtí fanoušci na Weighted Mind zareagovali úplně stejně jako na všechno, co jsem dělala předtím. Žádnou změnu jsem necítila.
LN Dokážete odhadnout, jakým směrem se bude vaše kariéra ubírat dál? Budete pokračovat v odchýlení od klasického bluegrassu podobně jako právě třeba Béla Fleck?
To je samozřejmě hrozně těžké předvídat, jakou hudbu budu dělat v budoucnu. Jediné, co vím, je to, co jsem už řekla. Že následuji hlas svého srdce – a o to více mě samotnou hudební cesta, po níž se vydávám, překvapuje. Být muzikantkou je strašně vzrušující a já vím, že mi toho ještě zbývá hodně k objevování.